Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

... aneb o Božím oslovení a naší odpovědi (1.Sam 3,10). Kázání faráře Johnyho Širokého z 9.11.2008

Milí bratří a sestry, vítám vás v tomto shromáždění a zdravím vás apoštolským pozdravem Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

„ Síla má a písnička má jest Hospodin, on byl vysvoboditel můj. Nezemřu, ale živ budu, abych vypravoval skutky Hospodinovy. Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky trvá milosrdenství jeho .“ (Ž 118, 14.17.1) Amen

Píseň 118 (1. 4 - 8): Ó chvalte laskavého Pána

Modlitba

Panovníče Hospodine! Tys nás zavolal. Z temnoty noci, z otroctví zlého jsi nás probudil jasným zvukem svého Slova a vytrhl k novému dni. Děkujeme Ti za to, že tvé Slovo bylo tak neodbytné, že se nenechalo odradit naší nechápavostí; smíme nyní stát před tebou a chválit tě. Prosíme, odpusť nám, že jsme ještě plně neprobuzeni, že neustále šilháme zpět do teplých peřin své zabydlenosti ve zvyku, ano že se nedovedeme pohotově postavit k tvým rozkazům. Dej nám svého svatého Ducha, abychom dovedli se cele upnout k tomu, co ty nám říkáš a zjevuješ. Mluv k nám dnes, v tomto shromáždění a nezbavuj nás svého Slova na každý den. Jen tvé Slovo nás může vysvobodit ze vší popletenosti a pověrečnosti naší zbožnosti a vytrhnout z pout Zlého. V Ježíši Kristu, tom Slovu tělem učiněném jsi to nad slunce jasněji dokázal. Proto nám své Slovo přej i nadále a uč nás být k němu pohotovými a ochotnými. Amen

1. čtení: 1. Sam 3,1 – 21

Píseň 635: Tvá, Pane láska

Modlitba na kazatelně:

Pane, dej ať setkání s mocí tvého Slova vpravdě podpoří naší víru, k tvé cti a našemu životu. Amen

Text: 1. Sam 3,10

Samuel odpověděl: "Mluv, tvůj služebník slyší."

Kázání

Bratří a sestry, milý sbore! Zle jest na tom Boží lid, kterému je Slovo Hospodinovo tak vzácné, že už je ani neslyší. Vždyť slovo je k tomu, aby bylo slyšeno – jestliže je člověk neslyší, pak jakoby už vůbec nebylo. A není-li ani „vidění zjevného“, pak už přišel Boží trest – Bůh se odmlčel. Nic horšího totiž nemůže Boží lid potkat, než že Bůh začne mlčet. Hlad Slova Hospodinova je horší, než hlad chleba. Kvůli chlebu je možné se stát zlodějem, prodat se do otroctví či emigrovat, ale ani ten nejhroznější či nejsebeobětavější čin nezažene hlad Slova, když Hospodin přestal mluvit! A tak ani Boží služba, konaná v Šílo, jak bylo zvykem, ani řádné rozsvěcování kahance ( bylo-li řádné, vzpomeneme-li na neřádné oběti! ), nevrhá světlo do Božího lidu. Co je platné, střeží-li Samuel co mládenec – učedlník i ve spánku truhlu smlouvy, jako „mládenec“ Jozue, není-li jeho učitel pohotový ke Slovu a věrný ve smlouvě jako Mojžíš Jozuovi. Jistě, mnohému z běhu života církve se už Samuel naučil, ale to vše je dáno do závorky, nezná-li řeč Hospodinovu! K čemu je všechna znalost obětí a církevních řádů, ano k čemu je i věrná služba „před Hospodinem“, nenaučil-li se a nežije-li z toho, že Hospodin, Bůh Izraele je živým Pánem svému lidu! Jako Jákob před Bét-elskou skutečností a Mojžíš před oslovením na Orébu je tu Samuel. To podstatné ho nikdo nenaučil – totiž že Hospodin není jen tím, který kdysi vydal nařízení otcům a na nás je je dodržovat, ale že Hospodin jest Bohem živým a jednajícím, který se nedá zavřít do almárky staroby a minulosti a na jehož ustavičně nové a nové činy smíme a máme čekat. Bůh není mrtev, Bůh není jen První Hybatel, Bůh Hospodin je Bohem dnes a zítra, Bohem přicházejícím, Bohem, který může změnit a změní běh světa i lidské žití na každý den a pro každý čas, jak to zaslíbil. To na prvém místě měl Élí naučit Samuela! Být pohotový a připravený k Božímu hlasu. To právě však Samuel zatím nezná. Hospodin si tohoto mládence však najde! Jménem ho zavolá, jako toho, koho zná a který je mu blízko. Samuel ho dosud nezná, ale Bůh o něm nejen ví, ale zná ho jménem a tedy zblízka. Proto ho může jménem oslovit. Samuel však v domnění, že volat ho může jen jeho učitel, běží poslušně k němu. Jeho postoj je postojem poslušného učedlníka, pohotového k hlasu svého pána. Ale jeho poslušnost je zproblematisována: nevolal jsem, běž spát dál. Nic se neděje! Za co vydává Élí volání, které Samuel slyší – za halucinaci? Volá Samuele nějaký duch či kdo? Už podruhé jim to mělo a mohlo být oběma divné; jenže Samuela ještě nikdo nenaučil, že Bůh je živý a mluvívá k člověku – a Élí už na to asi zapomněl. Zestárnul v tom zvyku, že Hospodin nemluví, protože dal svému lidu jednou pro vždy bohoslužebné předpisy a pro zdárné náboženství je stačí zachovávat. Hospodin mluví - a Élí pošle Samuele jako hlupáka, přehorlivého naivku, spát. Bratří a sestry, běda a ouvej církvi, která ve chvíli, kdy mluví Hospodin, říká: nic se neděje, klidně spěte dál. Taková církev, kterou tady zpodobuje Élí, uspává svět i sebe samu. Mluví o pokoji, když není žádného pokoje, jak říká Jeremiáš. Říká: nic se neděje, když se děje to nejpodstatnější, když Bůh přichází, aby jako živý Pán zasáhl do života člověka. To je hrozné zklamání v poslání, které tu Élí v tuto chvíli představuje. - A situace se opakuje. Po druhé i po třetí. My bychom už dávno mávli rukou a odešli uražení nad nechápavostí lidskou. Hospodin ne! On trpělivě zůstane a volá po čtvrté. Ta číslovka tady má svoji důležitou funkci. TŘI je dost a dokonáno v dokonalosti. Čtyři, to je jedna navíc, to je přidáno z milosti. Víc, než si člověk zasluhuje ( a než by sám učinil ). TAK jedná Bůh HOSPODIN! To je naděje, že budeme-li hluší a slepí, ne jen počtvrté, ale vždy aspoň ještě jednou navíc se ozve Bůh tam, kde my bychom dávno už uraženě odešli. A tak dostává i Élí ještě šanci, aby naučil Samuele, kdo že ho to volá. Že to není lidský hlas, který ho vytrhuje ze spaní a vyrušuje z jeho odpočinku, ale ani mátožné skuhrání nočních duchů, ale Bůh silný, který nedopustí, aby se jeho Slovo vrátilo s prázdnou – vykoná zdárně, k čemu je poslal. Samuel se setkává s Hospodinem jako živým Pánem a učí se být pohotový na jeho Slovo: „Mluv Hospodine, tvůj služebník slyší“. Je to jistě postoj mana před svrchovaným vladařem, ne dvou rovnocenných partnerů. Proklamuje-li Písmo zásadně svobodu člověku vykoupeného, pak jenom proto, že střeží až žárlivě svobodu Boží – a tedy i svobodu Božího zjevení. Vzhledem k této svobodě, kterou se Bůh smiluje nad kým se smiluje a zjeví, komu chce a jak chce, bez ohledu na svá zjevení minulá, je jediná možnost odpovědi na Boží volání v pokoře služebníka, nikoliv v pýše partnera. Když Bůh promluví, třesou se hory jako jehňata – kterak by mohl člověk v té chvíli říci: Neruš mne, Bože, v mém snění či počkej, až budu mít čas, pak si tě vyslechnu. Boží volání je náročné a před jeho Slovem obstojí jen ten, kdo se mu ochotně a rád vydá cele v  službu. Samuel se učí jediné možné reakci na Boží Slovo – a protože se jí bude celý život držet, budeme číst, že Hospodin nedopustil, aby některé z jeho slov padlo na zem. Pohotovost ke Slovu Hospodinovu dává věrohodnost i jeho slovům. Ochota přijmout Slovo Panovníka Hospodina takové, jakým je, učiní naše slova důvěryhodnými. Poprvé uslyší Samuel Boží řeč! A nebude to řeč příjemná a potěšující, jak jsme zvyklí to po ní chtít. Uslyší řeč, která zatíží jeho mysl i srdce, takže těžko nalezne odvahu, aby vyřídil slyšené svému učiteli. Musí mu totiž vyřídit slovo Božího soudu ( ne-li trestu ). To není jednoduché a pro mládence Samuele je to těžké až příliš. Ale to bychom vědět měli: Slovo Hospodinovo, které zní velice konkrétně do života lidí, není vždy slovem chvály nebo souhlasu. Bůh nemůže souhlasit, ba ani mlčet k našemu hříchu, nemůže říci: ono se tak moc nestalo, jedeme dál. Slovo Hospodinovo je ve své podstatě rozsudkem nad lidskou nevěrou a nepravostí a proto ho nemůžeme zamlčet. Ale jak může člověk reagovat ve chvíli, kdy mu Boží Slovo zazní jako soudní rozsudek a on ví, že oprávněný? Élí ho přijímá s podivnou vyrovnaností – ale nepřijímal tak už před tím zprávy o zlém, které činili jeho synové? Je to stařecká unavenost nebo podlehnutí osudové určenosti? Písmo ovšem není korán a v Božím lidu se nad hříchem a jeho ovocem neříká: ať si Pán Bůh dělá co chce. Na Boží obžalobu se odpovídá vyznáním hříchů, tak jako to učinil král David: v pokoře přiznává, že Bůh má pravdu, ale stejně horlivě prosí o smilování: „Smiluj se nade mnou, Bože, podlé milosrdenství svého, podle množství slitování svých shlaď přestoupení má. Dokonale obmej mne od nepravosti mé, a od hříchu mého očisť mne, nebo já znám přestoupení svá, a hřích můj přede mnou jest ustavičně. Tobě, tobě samému, zhřešil jsem, a zlého se před očima tvýma dopustil…“, - tak volá David v žalmu padesátém prvém ( Ps 51, 3 – 6a ). Tak smí a také MÁ volat každý, koho Boží Slovo obžaluje – a ne jen konstatovat: ať se děje vůle Boží. Ovšemže není dost beránků a býčků, aby jejich obětní dým změnil myšlení Boží – ale mnoho zmůže modlitba opravdová nejen spravedlivého. Jestliže měl šanci David, když spoléhal ne na své obětování („přinesu-li oběť, nezalíbí se ti…zkroušený duch, to je oběť Bohu. Srdcem zkroušeným a zdeptaným Bůh nepohrdá“ – Ps 51, 18a.19b), ale na milost Boží, což více potom my, kteří jsme cosi slyšeli o oběti jednorozeného Syna Božího („On pak raněn jest pro přestoupení naše, potřín pro nepravosti naše; kázeň pokoje našeho na něj vzložena…“ Jj 53, 5). Zajisté je falešné se oddávat falešným nadějím a zastírat či zamlčovat slova Božího soudu. Ale je stejně falešné řešení Jidášovské říci si: co dělat, asi to tak mělo být. Řešení bez pokání, bez až zoufalého zápasu o Boží odpuštění. Naše šance je v přístupu Davidově – v pokorném přiznání toho, že Boží soud je pravý, my jsme zjištěni jako hříšníci a nemáme noc na svoji obhajobu - a přece naději v Bohu skládáme a o jeho odpuštění v pokání prosíme. Samuel už nyní zaujme místo Élího. Nebude, pravda, dozírat na oběti a nebude knězem, byť bude obětovat, ale v prvé řadě se stane služebníkem Božího Slova. A Bůh bude s ním a skrze něho naplní své plány s Božím lidem. Tak se soudce mění v proroka – aby Izrael (a my s ním) poznal, že ne člověk, ani sebestatečnější a sebeodvážnější (a byli takoví mezi soudci), ale Boží Slovo je to, které vysvobozuje tím, že se stává. Modleme se:

Modlitba po kázání:

Pane a Spasiteli náš. Slyšeli jsme tvé Slovo. Přivedlo nás k pokání: Odpusť nám, že mnohdy už nevíme, že ty k nám mluvíš. Odpusť nám, že nejsme dost pohotoví k tvému volání. Nepřestávej k nám mluvit – a tak přemáhej všechnu faleš naší víry i neřádnost života a neustále nám dávej svého Ducha, abychom tě poslušností a pohotovostí k tvému Slovu chválili a svědčili všem o bohatství tvého milosrdenství. Amen

Píseň 446: Moudrosti poklad z nebe

Přímluvná modlitba:

Hospodine, Bože Svatý. Tvůj Syn se u Tebe přimlouval, aby nezhynula naše víra. Povzbuzeni jeho zápasem o nás lidi se odvažujeme před tebe předstoupit a prosit: Posiluj víru svého lidu, když se nás zmocňují pochybnosti, přestáváme věřit v tvá zaslíbení a hledáme falešné opory. Posiluj víru všech, jimž pro hříchy a viny mizí světlo tvého milosrdenství a propadají malomyslnosti a –beznaději. Posiluj víru těch, kdo procházejí zklamáním a děsí se moci smrti, nemoci a stáří. Posiluj víru všech nemocných a na lůžko upoutaných. Posiluj víru těch, kteří se trápí nad rozdělením tvé církve – dej ať všichni usilujeme o jednotu a nepropadáme bludu, že křesťané, kteří jsou jiní jsou horší nebo dokonce kacíři. Posiluj víru všech, kdo se cítí bezmocni, když vidí nespravedlnost ve světě a slyší slova plná nenávisti: dej, ať nepřestávají věřit, že tvou vůlí je spravedlnost a pokoj a ať nepřestanou o ně usilovat. Posiluj víru těch, kdo slyší o hladu a nouzi mnohých a nemají sílu cokoliv učinit. Dej, ať nepropadnou lhostejnosti – ty sám prokaž, že pohotovost milosrdenství a ochota k pomoci je větší, než všechny síly zmaru. Posiluj víru těch, kdo jsou sevření úzkostí při pohledu na tvé stvoření pustošené lidským sobectvím; dej, ať tvůj lid jasně a zřetelně nepřestává vyznávat tvoje stvořitelská práva na tento svět. Všechny, jejichž víra umdlévá a oni propadají malomyslností nad sebou i nad svými bližními, všechny, na které jsme ve svém volání zapomněli, ale tobě jsou známi, ti předkládáme v modlitbě, kterou nás naučil tvůj Syn:

Modlitba Páně: Otče náš, který jsi v nebesích, Posvěť se jméno tvé. Přijď království tvé. Buď vůle tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb nás vezdejší dej nám dnes. A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Neboť tvé jest království i moc i sláva na věky. Amen

Píseň Svítá 109: Jak vzácnou přízeň

Poslání: Ak 3,1 – 6

Požehnání: Ať Hospodin ti žehná a chrání, ať Hospodin rozjasní nad tebou svou tvář a je ti milostiv. Ať Hospodin obrátí k tobě svou tvář a obdaří tě pokojem. Jděte v pokoji.

Píseň 419 Mocný Bože při Kristovu