Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Zkusme si vybavit nějaké pořekadlo, ve kterém dobro, spravedlnost a právo vyhrává. Tak a teď si u něj změníme význam. Např.: S poctivostí nejdál dojdeš (nejdřív pojdeš). Lež má krátké (dlouhé) nohy. Pravda vítězí (to vždy projede). Kdo jinému jámu kopá, … (nikdy do ní nespadne). Kdo šetří, má (kulový) za tři. V nouzi, potkáš (pitomce) přítele. Co se v mládí naučíš, ke stáru jako když (zašantročíš) najdeš. Kdo potě kamenem, ty po něm chlebem. (Kdo po tě chlebem, ty po něm kamenem). Láska hory přenáší (leda chorobu)

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista

„Jsem jako zelenající se oliva v domě Božím. Doufám v Boží milosrdenství navěky a navždy. Naději jsem složil ve tvé jméno, je tak dobré ke tvým věrným.“ (Ž 52,10n)

Píseň 164 Pane, tys mne zkusil

Modlitba: Milý Pane Bože, děkujeme ti, že tu smíme dnes být, i když se nám třeba nechtělo vstávat. I když bychom mohli teď běhat venku, jezdit na kole, koukat na televizi. Děkujeme, že tu můžeme být, abychom společně vyjádřili, jak jsi nám cenný. Že můžeme k tobě přijít a prosit za odpuštění za všechno to, co jsme pokazili, komu jsme ublížili a koho naštvali. Děkujeme, že můžeme slyšet tvé Slovo do života. Pane, přišli jsme za tebou, i ty buď s námi. Abychom tě měli všude s sebou, i když dobro, spravedlnost a pravda budou dostávat na frak. Amen

Čtení: Mt 26,69-75 Petrovo zapření

Píseň Svítá 327 De profundis

Text: Pro předního zpěváka. Poučující, žalm Davidův, když přišel Edómec Dóeg a oznámil Saulovi: "David vešel do Achímelekova domu." Proč se chlubíš zlem, ty bohatýre? Boží milosrdenství po všechny dny trvá! Jen zhoubu tvůj jazyk splétá, máš ho ostrý jako břitvu, pleticháři. Zlo miluješ víc než dobro, klam více než spravedlivé slovo. Miluješ každé podvratné slovo, jazyku lstivý. Proto Bůh tě smete provždy, popadne tě, ze stanu tě vyrve, vykoření tě ze země živých. Až to spatří spravedliví, zmocní se jich bázeň a posměšně o něm řeknou: "Ano, byl to muž, jenž nepokládal za záštitu Boha, ve své veliké bohatství doufal, zakládal si na své zhoubné moci." Ale já jsem jako zelenající se oliva v domě Božím. Doufám v Boží milosrdenství navěky a navždy. Navěky ti budu vzdávat chválu, neboť jsi to způsobil ty. Naději jsem složil ve tvé jméno, je tak dobré ke tvým věrným. ( Žalm 52)

Kázání

Milí přátelé, dnes především vítám a zdravím všechny Boží děti. Tuhle píseň, kterou jsem vám nyní četl, byste odhadovali, že ji zpívá nějaký spravedlivý člověk, který právě vítězí nad nějakým zloduchem. Že to zpívá někdo, kdo má očividně navrch a je si tím jistý.

Jenže ono je to naopak. Tuhle píseň zpívá nějaký David, který se možná jednou stane králem. Věrný a spravedlivý David, který v tuto chvíli prohrává na celé čáře i s tou svou poctivostí.

Než si ten příběh společně povíme, tak si tu situaci přiblížíme několika pořekadly. Zkusme si vybavit nějaké pořekadlo, ve kterém dobro, spravedlnost a právo vyhrává.  Tak a teď si u něj změníme význam. Např.: S poctivostí nejdál dojdeš (nejdřív pojdeš). Lež má krátké (dlouhé) nohy. Pravda vítězí (to vždy projede). Kdo jinému jámu kopá, … (nikdy do ní nespadne). Kdo šetří, má (kulový) za tři. V nouzi, potkáš (pitomce) přítele. Co se v mládí naučíš, ke stáru jako když (zašantročíš) najdeš. Kdo potě kamenem, ty po něm chlebem. (Kdo po tě chlebem, ty po něm kamenem). Láska hory přenáší (leda chorobu). Pýcha předchází pád (úspěch). Kdo na kolenou klečí, vídá dál (nic nevidí).

Teď dobře rozumíme tomu, když poctivost, věrnost, spravedlivost prohrává. A teď si řekněme, jak to bylo s tou Davidovou písničkou. Podle 1 Sam 22, 6-23.

Saul – král, zvláštní král je to. Začal to své kralování docela dobře. Byl vybrán jako první král Izraele a byl dobrý. Postupem času se zkazil. Hlavně tím, že se bál o svůj trůn a měl pocit, že ho o něj chce každý připravit – a nejvíc mládenec David. Ten přitom byl Saulovi věrný i ve chvíli, kdy ho král Saul pronásleduje, aby ho zabil (příběh jak David mohl Saula usmrtit, ale neudělal to - jeskyně… tam kam i král pěšky… David zrovna schovaný)

Teď zrovna Saul sedí na kopci pod stromem, obklopen po zuby ozbrojenými vojáky, aby se mu náhodou nic nestalo. Sedí pod stromem a dost fňuká – rozkřikne se na své služebníky „všichni jste se spolčili s tím Davidem, nikdo z vás mi neřekl, že se kamarádí s mým synem, nikdo z vás se pro mě netrápí, nikdo mě nebere vážně“.

Vystoupí jeden, který se jmenuje Doég a říká: „viděl jsem jak David přišel ke knězi Achímelechovi a jak ho kněz podpořil.“ Doeg (znam. starostlivý, pečlivý) – hlavně v pronásledování a odstraňování každého, na koho Saul ukáže. Byl to nebezpečný šplhoun (z dějin víme, že takoví pečlivci jsou schopni vyvraždit miliony lidí). Teď zrovna je z Doega pečlivý práskač.

Král si nechal předvolat kněze Achímelecha a pěkně mu vynadal, že přijal Davida a že ho podpořil. Achímelech se ale krále nezaleknul. Dokonce i v této situaci se odváží říci, že David je vlastně jediný člověk, kterému může věřit, i když ho pronásleduje: „Lze-li někomu věřit, pak Davidovi, kdo z tvých služebníků je tak věrný?“  Achímelech i když ví, že ho král může popravit, tak nezačne na Davida házet bláto. Nezačne se před králem kroutit, netváří se jako chudák, „že ho prý David přinutil.“ Řekne pravdu, i když ví, že se může obrátit proti němu.  Nepotřebuje si zachránit kůži za každou cenu. Mluví z něj odvaha a čestnost, když se zastane nespravedlivě stíhaného Davida. Chová se opravdu jako kněz, který ví, že nad vším je Hospodin. Vidí všechno z nadhledu, Božíma očima. To je vzácné. Achímelecha si dobře pamatujme.

Co myslíte, že udělal král? – normální člověk by se asi zarazil, uznal – on je ale šílenec. Rozkřikl se na vojáky, aby Achímelecha zabili i všechny jeho příbuzné, i všechny kněze v zemi. Chtěl prostě zabít všechny, kteří by mu mohli říci pravdu. Z krále se stal veličenstvo kat. A motýl smrtihlav už se začíná nad knězem snášet. Lidu vládne mistr popravčí – zpívá se zase v jiné písni.

Jenže nikdo z vojáků se neodváží na Achímelecha sáhnout. Asi ví, že má pravdu a také ví, že za tou pravdou je někdo mnohem mocnější – s kým veličenstvo kat už ani nepočítá – Hospodin.

Na co nemají žaludek vojáci, na to si troufne Doeg s příjmením Edómský, tedy Idumejec – tzn. „krvavý“.  Se svými muži pobije 80 kněží, pak vyvraždí rovnou celé kněžské město Nób – velice pečlivě a starostlivě vyvraždí všechny ženy a děti.

Možná ani nepřekvapí, že král Herodes, co o mnoho let později vyvraždil všechny v Betlémě narozené děti, ze strachu, aby ho nesesadil právě narozený potomek krále Davida, tak ten Herodes byl původně také Edómský – Idumejec. Krvák – už to měl holt ve jménu.

Z toho města Nób unikl vyvraždění jen jeden člověk, syn kněze Achímelecha – jmenoval se Ebjátar – tzn. pozůstalý, ostatek. – v současné době ostatek jeho rodu, ostatek věrného Božího lidu. Ten utekl za Davidem. David ho přijme a ujistí ho, že u něj je pod ochranou .

Možná si říkáte, to je zvláštní. David má jen hrstku mužů, sám je na útěku, proti němu Doég Krvák a celá Saulova armáda. A přesto David řekne: „u mne jsi pod ochranou“ . Zajímavé. Dobro v tuto chvíli prohrává na celé čáře, dostává od všech krvavých šplhounů na frak a David je klidný. U něj se nemá čeho bát. Odkud ta jistota plyne?

Možná ze stejných míst, jako poctivost Achímelecha, přestože kněz, co svou pravdu dořekl, zemřel. David žije. Možná to je na tom důležité. Že i když člověk prohrává a pokládá život za pravdu a spravedlnost smí věřit, že to má cenu, že nakonec se to vyplatí.

Ony totiž na zemi nemelou jen mlýny bezpráví a nenávisti. Ještě tu melou jiné. Někdy o těch zvláštních mlýnech není moc slyšet a rozhodně nejsou vidět. A je pravda, že ty mlýny jsou často takové jakoby zpomalené. Důležité ale je, že melou. A to každý z nás měl a má a bude mít příležitost poznat.

Když přiběhne nyní už sirotek Ebjátar k Davidovi a vypravuje mu, jak vítězí podlost, v tuto chvíli mu David třeba řekne: „víš co zpívat, když právě vítězí zlo?“ a zpívá Doegovi na dálku svou píseň. Přečtu ji ještě jednou a nechť nás tahle píseň provází ve všech našich bojích o pravdu. Pokud žijeme v pravdě a spravedlnosti, jsme jako zelenající se oliva v Božím domě. A nic na tom nezmění ani dočasné prohry. Jsme na straně těch, kteří i když umírají, nezradí Hospodina. A Hospodin nezradí je. Když půjdou roklí šeré smrti, nemusí se bát ničeho zlého. Mají dobrého pastýře stále u sebe. Pravda vítězí – jednou tuto pravdu někdo v naší zemi vyřknul. A čas od času to někdo zopakuje. Jsou to slova z Bible, tak buďme klidní.

Píseň Svítá 162 Přítel

Ohlášky

Přímluvné modlitby  – komu tu Davidovu píseň zpívat? – vymýšlíme s dětmi a píšeme na tabuli, pak modlitba.

Píseň Svítá 146 Kdo chce dál

Poslání

„Vždyť kdo slovo jen slyší a nejedná podle něho, ten se podobá muži, který v zrcadle pozoruje svůj vzhled; podívá se na sebe, odejde a hned zapomene, jak vypadá. Kdo se však zahledí do dokonalého zákona svobody a vytrvá, takže není zapomnětlivý posluchač, nýbrž také jedná, ten bude blahoslavený pro své skutky.“ (Jk 1,24-25)

Požehnání

Píseň 200 V tvé síle Pane Bože můj