Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

S Ježíšem přichází síla, která může lidské životy úplně obrátit naruby, vytáhnout na povrch všechno, co je ukryto někde vespod. Objevuje naději zašoupnutou někde za skříní a víru uklizenou někam na půdu mezi harampádí. Rozfoukává plamen lásky, který mezi lidmi dohasíná. Takový okamžik může ale s člověkem pěkně zamávat, nutí ho opustit dosud žité, opustit dobře vyjeté koleje a vydat se jiným – trochu neznámým směrem...

„Hospodin buduje město pro svůj lid, svůj lid shromažďuje, když je rozehnán … , uzdravuje ty, kdo jsou sevřeni v srdci, jejich rány obvazuje.“ (Ž 147,3-4, vlastní překlad)

Modlitba Hospodine, Pane náš nebeský, tobě děkujeme za nové ráno, za sváteční den. Tobě díky, že nemusíme být sami, ale že se můžeme sejít – společně zpívat, modlit se a přemýšlet o svém životě. Ty dáváš plnými hrstmi tolik dobrého, že to nestačíme spočítat natož přijímat. Pane, děkujeme ti za každou tvou přítomnost. Bez ohledu na naše provinění nás nenecháváš na pokoji. Někdy si sami pro sebe říkáme, dost už bylo náboženství, chceme žít bez toho – ale jak bez tebe poznáme, co je z ducha dobré a co od zlého? Můžeme  se bez tvého slova orientovat? Na jaký základech stavět svůj život?
Pane děkujeme, že nám nedáš utápět se ve vlastních vinách a stínech, že ty stále přicházíš a otevíráš před námi cestu víry, lásky a naděje. Proto tě prosíme, ukazuj nám dnes, co nás může svazovat a ovládat – obnovuj v nás naši celistvost skrze příběh tvého syna, Ježíše Krista. Amen

Text Mk 1,21-28
„Když přišli (Ježíš s učedníky) do Kafarnaum, hned v sobotu šel do synagógy a učil. I žasli (lidé) nad jeho učením, neboť učil jako ten, kdo má moc, a ne jako zákoníci. V jejich synagóze byl právě člověk, posedlý nečistým duchem. Ten vykřikl: "Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi. Jsi svatý Boží." Ale Ježíš mu pohrozil: "Umlkni a vyjdi z něho!" Nečistý duch jím zalomcoval a s velikým křikem z něho vyšel. Všichni užasli a jeden druhého se ptali: "Co to je? Nové učení plné moci - i nečistým duchům přikáže, a poslechnou ho." A pověst o něm se rychle rozšířila po celé galilejské krajině.“

Kázání
Milí přátelé dnes je neděle, sváteční den. Den určený k odpočinku, k naslouchání slovu shůry, slovu Božímu. Je to den k načerpání Ducha, který nás očistí od nánosů a prachu okolního světa, pozvedne a posilní nás do dalších dní, do dalšího putování. To co my dnes v kostele to činí židé v sobotu v synagóze. V sobotu se Ježíš Nazaretský zvedne a jde na bohoslužby, možná chce poděkovat za svůj život, chce slyšet Boží slovo, možná chce promluvit s přáteli a možná také trochu jako my sledovat čas, kdy už to „jako skončí“.
Tehdy jako dnes bylo zvykem, že z Bible čtou a vykládají zákoníci, takoví tehdejší faráři. Když ale přijde host, dospělý muž, bývá vyzván, aby četl a vykládal z Bible on. Všichni jsou zvědaví na novou tvář a jeho slova. V synagoze je k prasknutí, všichni netrpělivě zbystří sluch, chytají každou větu.
Jak rychle se ale ukáže, že Ježíš mluví úplně jinak, než jak jsou zvyklí slyšet od svých „farářů“. V jeho slovech cítí něco neobvyklého, nového, něco neotřelého a nezprofanovaného. Je to ten pocit, jako kdyby někdo náhle otevřel okna a vyvětral ten tradiční kostelový opar. Všichni pocítí vánek čerstvého vzduchu. Duch se hebrejsky řekne vánek či vítr – tady je to učiněný průvan Ducha. Všechno je v pohybu. Lidé se nad známými příběhy začnou podivovat, konečně se jim to všechno spojuje. Řeknou si: „aha takhle to vlastně je, Bůh není ani tak trestající, jako odpouštějící, nezanevřel na lidskou nezbožnost, ale má nás stále rád.“
Ježíšova slova jsou mocná, pronikají hluboko do nitra a tam činí zcela nevídané věci. I žasli nad jeho učením, neboť učil jako ten, kdo má moc. Z Ježíšových slov všichni cítí, že každý má šanci Boha poznat. Ten pravý život, který tak hledali, konečně vane všem nadosah.
Neznáme obsah Ježíšových slov v synagoze, ale den před tímto příběhem Ježíš říká: „Přiblížilo se království Boží“. To znamená - Bůh neodjel na dovolenou, přiblížil se k nám a  nabízí každému možnost podílet se na něčem velikém a krásném – na velké společné hostině, která není pro V.I.P. – každý je zván i ten kdo nepatří k lidu Izraele. Každý může přijít a radovat se.
To je ta zpráva, která vnáší čerstvý vzduch. To je naděje v bolesti a beznaději, naděje pro lidskou omezenost. Slyšte, lidská zabedněnost není věčná. Věčná je radost, kterou může člověk zakoušet s Bohem. S Ježíšem přichází síla, která může lidské životy úplně obrátit naruby, vytáhnout na povrch všechno, co je ukryto někde vespod. Objevuje naději zašoupnutou někde za skříní; víru uklizenou někam na půdu mezi harampádí. Rozfoukává plamen lásky, který mezi lidmi dohasíná.
Takový okamžik může ale s člověkem pěkně zamávat, nutí ho opustit dosud žité, opustit dobře vyjeté koleje a vydat se jiným – trochu neznámým směrem. Ježíšova slova vyvolávají napovrch i něco zlého, pokaženého v duši. Proto náhle promluví člověk, jehož srdce je jako pokažená nádoba. Mluví z něj zloba, strach, možná stará křivda. Jeho duše je umazaná od čehosi, co jej zevnitř sžírá. A najednou v tom cizinci, v Ježíši Nazaretském, proti němu stojí čistá Boží moc, moc lásky, odpuštění a přijetí. Nečistý duch proti Duchu svatému.
Ten jeho výkřik mluví za vše: Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský?; přestaň se do nás montovat, nestrkej do nás nos. Jdi si svou cestou . Tváří tvář něčemu velikému, jedinečné příležitosti, nejednou na povrch vyjdou všechny úzkosti. V tom výkřiku, v tom jednom odmítavém zvolání můžeme slyšet celý monolog. Tak jej slyšíme společně s jedním evangelickým kazatelem a spisovatelem (Petr P. Payne, upraveno):
Ježíši Nazaretský, co je ti do nás? Nech nás na pokoji. Ty jsi svatej, tak nás obyčejný špinavý lidi nech. My si nechceme svou špínu připomínat. Ty jsi svatej, dokonalej, ale nikdo s tebou závodit nebude. To ti říkám, každej se na tebe vyprdne. Nech si ty svý nároky. Beránku Boží, dej nám pokoj.
My už totiž v sobě máme zažranej odpor vůči všemu čistýmu a živýmu. Nám je Bůh ukradenej a lhostejnej – to je naše teolóógie. Přišel jsi příliš pozdě – anebo příliš brzy. Jsi zkrátka mimo – nejsi v módě. Teď na tebe nebude nikdo myslet, leda až ho pořádně skřípne zubatá.
 Proč jsi nepřišel s celou svou nebeskou parádou, abys všechny soudil? Jo, ty seš vlastně takovej demograt – ty nám chceš nechat svobodu. Ty chceš, aby se každej svobodně rozhodl pro tvoji cestu, aby si všechny pravidla a zákony napsal do srdce. Aby nad náma nemusel pořád viset klacek.
Cos to říkal; království nebeský – hostina – pozvání? Jó, na to holenku nikoho nenalákáš. Pojď k nám „K černý růži“, tam sou pořádný hostiny, to je pořádnej vodvaz. To je pařba.
Každej je nějak nečistej, každej je nějak posedlej, máme strach ze sebe i z tebe – Ježíši. Naše srdce je jako slepá patrona. Všechno dobrý nakonec vyjde naprázdno – velká rána, ale pak nic.
Ale když budeš hodnej jako beránek, tak si piš, že jako beránek na Velikonoce skončíš. Rozumíš? Buď ty, nebo my! Synku Boží, my odkrouhneme tebe, abys nám ten svůj nakažlivej život a neporušenost už nepřipomínal. Tak co je ti do nás, Ježíši Nazaretský?
Tato slova můžeme to nazvat „hospodským evangeliem“, které ale vystihuje kdo v Ježíši přichází. Přichází v něm Bůh, kterému do člověka pořád něco je a bude. Který se nám bude stále plést do cesty. Přichází pro nás, pro všechny rozbité a nakřáplé, kteří si sami nemohou k pravému životu pomoci. Bůh bude stále strkat nos mezi ty, kteří jsou vydáni napospas něčemu rozkladnému, co jejich duše rozežírá zevnitř, co rozkládá lidskou celistvost. Bůh je blízký těm, kdo nemohou unést tíhu a složitost života.
Tváří tvář tomu zlému hlasu Ježíš říká: „Zmlkni a vyjdi“. Osvobozuje všechny vystrašené čerstvým vánkem. Dává svobodu těm, kteří se bojí svobodného nadechnutí, kteří nemají odvahu naplno žít.
V tom příběhu čteme, že nečistý duch člověkem zalomcoval a s velikým křikem z něho vyšel. Není to jen tak, když má člověka opustit to, co jej svazovalo, rozbíjelo, ohrožovalo a odcizovalo. Když musí člověk jakoby vyjít z temné a studené kobky na ostré denní světlo. Raději by se vrátil zpátky a sledoval jen stíny na zdech, než aby poznal pravé a skutečné věci ve světle Boží pravdy. Šok z denního světla, to je člověk zasažen Boží skutečností. I uzdravování často bolí, to lékaři i nemocní dobře znají.
Ale po tom výkřiku je už ticho a klid. Všichni co jsou v místnosti kolem sebe a v sobě cítí Boží pokoj. V místnosti opět proudí čerstvý vzduch. Boží království je blízko – je nadosah ruky. Není za dveřmi ani za oknem. Každý ho cítí. Je mezi lidmi, v jejich srdcích, v mysli a ve slovech. Už je konečně i v jejich životech.
 Ježíš měl pravdu: Přiblížilo se království Boží, je mezi námi. Proto nasávejme jeho osvobozující moc. Každou neděli jej vpouštějme mezi sebe a sledujme, jak náš život možná pomalu ale jistě proměňuje. Otevírejme oči a žijme ve slunci prozářeném denním světle. A děkujme Bohu, že jemu do nás stále něco je.

Píseň 635 Tvá Pane láska

Přímluvná modlitba
Milosrdný Bože, chceme dnes prosit za lidi, kteří žijí v nějaké lidské špíně. Prosíme za ty, kteří někomu ublížili, někoho podvedli a mají strach z života, který ty nabízíš. Za ně tě prosíme…
Prosíme dnes i za ty, kteří jsou drogově závislí, za ty, za které mluví jejich duch strachu a smířenosti se svým životem. Prosíme prolamuj jejich pevně střežené mříže nesvobody. Za to tě prosíme…
Prosíme i za ty, kteří žijí v samotě, za ty, o jejichž přízeň a pozornost nikdo neusiluje, myslíme na ty, které by někdo oslovil, navštívil a potěšil. Za ně tě prosíme…
Prosíme i za naše okolí, ať se neděle stane dnem nejen odpočinku ale i načerpání duchovních sil, ať je příležitostí k vyznání svých vin i přijetí odpuštění. Ať se stane dnem ve znamení toho, že ty o nás pečuješ. Za to tě prosíme…
Pane Ježíši Kriste, Beránku Boží, prosíme přicházej k nám stále se svou osvobozující mocí. Zbavuj nás všeho, co nás chce ovládat a strhávat do temných myšlenek. Ať už je to špatné svědomí, strach, bolest, křivda. Prosíme, naplňuj naši duši úžasem a radostí, kdykoliv pocítíme tvou přítomnost. Za to tě prosíme…
Prosíme tě vyslyš nás, když k tobě ještě takto voláme: Otče náš

Poslání
„Máš-li útočiště v Hospodinu, u Nejvyššího svůj domov, nestane se ti nic zlého, pohroma se k tvému stanu nepřiblíží. On svým andělům vydal o tobě příkaz, aby tě chránili na všech tvých cestách.“ (Ž 91,9)

Požehnání
„Boží dobrota ať vás posiluje, když přijde slabost,
Boží láska ať vás povzbuzuje, když nevíte kudy kam,
a Boží milost ať vás provází od východu slunce až do západu, nyní i vždycky.
Provázej tě Hospodin, abys spatřoval dobré věci po všecky dny života svého“. Amen

Děkuji za knihu: Payne, Petr Pazdera. Co je ti do nás, Ježíši Nazaretský? , sbírka kázání. Eman : Benešov. 2002