Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Bůh není manipulátor, loutkovodič, despota. Možná si tím přidělává více starostí, ale pro něj je zřejmě důležité, aby člověk, jako jeho obraz, byl stále svobodný. A aby neseděl s rukama v klíně, ale o něco zápasil, tak jako Jákob... vlasně ne, jako Izrael.

Milost vám a pokoj od Boha otce našeho a Pána Ježíše Krista.

Otázal se onen muž : "Jak se jmenuješ?" Odpověděl: "Jákob." Tu řekl: "Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls." (Gn 32,28.29)

Píseň 442 Pane, dnešek je den chvály

Modlitba : Hospodine, náš Bože, dnešek je den chvály a ten však nemůžeme začít bez vyznání, že ti někdy radost nečiníme. Nedaří se nám žít podle tvé vůle, evangelium zatajujeme – to tvé světlo strkáme pod poklop a nenecháme jej svítit ve tmě. Válčíme sami se sebou, často s druhými a koneckonců i s tebou. Pane, až nás napadá, jestli takové zápasy nejsou vlastně pravým životem, jestli pochybnosti nejsou důkazem o živé víře. Jestli naše vnitřní boje s ostatními neprozrazují, že nám druzí nejsou lhostejní. Jestli boje sami se sebou nesvědčí poctivosti vůči sobě. Pane, chceme věřit, že ty žehnáš všem, kteří s něčím zápasí, o něco usilují, kteří se nechtějí smířit se stavem věcí okolo nás i uvnitř nás. Tak tě prosíme v tento požehnaný den o tvé požehnání. Ať dostaneme do výbavy zbraně, které budou dobré a účinné pro naše zápasy. Prosíme tě o dar modlitby, o dar naslouchání, trpělivosti a lásky. A i když za chvíli řekneme jen tiše „Amen“, prosíme, aby to byl válečný pokřik tvého lidu, nás kteří tiše a bez vnucování neseme světu poselství. Pane, buď nám průvodcem často i vojevůdce pro tento den, nyní i navěky. Amen

Čtení: Gn 32,4-12

Píseň Svítá 276 Před tvou tváří, Pane

Text : „A té noci (Jákob) vstal, vzal obě své ženy i obě své služky a jedenáct svých synů a přebrodil se přes Jabok. Vzal je a převedl je přes potok se vším, co měl. Pak zůstal Jákob sám a tu s ním kdosi zápolil, dokud nevzešla jitřenka. Když viděl, že Jákoba nepřemůže, poranil mu při zápolení kyčelní kloub, takže se mu vykloubil. Neznámý řekl: "Pusť mě, vzešla jitřenka." Jákob však odvětil: "Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš." Otázal se: "Jak se jmenuješ?" Odpověděl: "Jákob." Tu řekl: "Nebudou tě už jmenovat Jákob (to je Úskočný), nýbrž Izrael (to je Zápasí Bůh), neboť jsi jako kníže zápasil s Bohem i s lidmi a obstáls." A Jákob ho žádal: "Pověz mi přece své jméno!" Ale on odvětil: "Proč se ptáš na mé jméno?" A požehnal mu tam. I pojmenoval Jákob to místo Peníel (to je Tvář Boží), neboť řekl: "Viděl jsem Boha tváří v tvář a byl mi zachován život." (Gn 32, 23-31)

Kázání

Milé děti, vážení rodiče, sestry a bratři, už jste se někdy se svými sourozenci pohádali? Ale nemyslím pohádali o nějakou zbytečnost, maličkost… pohádali o něco velmi důležitého, z čeho jste nechtěli slevit, co jste chtěli mít? Že byste se rozešli, nemluvili spolu, vyhýbali se navzájem, pohledům, slovům? Jak dlouho vám to vydrželo?

A možná jste se při tom všem sami ptali, proč Bůh takové věci dopustí, proč jsou mezi lidmi hádky a dohady, třenice a štěnice, boje a rozbroje? Proč to dopustí? Možná jste si také ale řekli, že kdyby to mělo být ve světě a v našich lidských životech tak jednoduché, tak to by nám Pán Bůh musel vzít svobodu. Dějí se věci ve světě jako v loutkovém divadle?

Divadlo: Jákob – Ezau – „nazdar brácho, promiň včera jsem to přepísk, jak jsem ti vyfouknul to požehnání pro prvorozeného, viď že se na mě nezlobíš, je důležitý odpustit. Ale jo, Jákobe, už je to dobrý, co jsme si to jsme si, tak si na to plácneme a budeme bratry na věčné časy.“

Děti, příběh o Jákobovi a Ezauovi jste si začali vyprávět minulou neděli. Víme, že Jákob podfukem Ezaua připravil o požehnání pro prvorozeného, jaké uděloval Otec. Jákob se ihned dal se na útěk před bratrem, aby mu nenabančil. Pak se usadil v zemi, ve které zbohatl – to díky podfukům svého tchána, ale nakonec se vrací zpět velmi bohatý.  Blíží se pomalu ke svému bratrovi s velikou rodinou, s velikými stády s velikým majetkem. Jákob nesmírně zbohatnul, ale jedno mu pořád schází. Rozešel se s bratrem. Chtěl by se usmířit, ale bojí se ho.

Ale místo boje s Ezauem se v noci, když ulehne, Jákobovi přihodí něco mnohem těžšího. V noci k němu přijde kdosi, s kým zápasí celou noc. A ten někdo je posel Boží. Do rána Jákob a Boží posel spolu zápolí. Dokonce Jákobovi vykloubí kyčelní kloub, když vidí, že ho nepřemůže.

O co ti dva vlastně zápasí? O požehnání. Jákob se toho muže drží jako klíště a volá: „nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“ O požehnání? Řeknete si? Vždyť to Jákob na Ezauovi získal lstí. Vrací se domů bohatý, takže i tak mu už Bůh požehnal. Co je vlastně požehnání?

Požehnání je dané slovo – je to slib. Možná si řeknete, sliby-chyby, takže kvůli nějakému slovu, bych si kyčelní kloub vykloubit rozhodně nenechal. To už je lepší pro korunu si nechat vrtat koleno. Jenže to požehnání nedává jen tak někdo. Požehnání dává Bůh. Takže to požehnání – slib, to slovo je od Boha, je to slovo Boží. Jákob bojuje celou noc o Boží slovo, přestože má toho hodně co ztratit. Jákob vítězí. Boha přemohl muž, který obrovské množství majetku, velikou rodinu (11 dětí) a přesto nechce nit jiného než požehnání – slib, že Bůh bude s ním, že mu bude pomáhat a neopustí ho. Někdy tak přemýšlíme, do čeho v životě máme vrazit nejvíc úsilí, do čeho nejvíc investovat – do vzdělání, do přátel, nebo akcií? Co je pro život nejdůležitější? Pro Jákoba to bylo požehnání. Nezapomeňme na to, až budeme zase přemýšlet na co máme vsadit život svůj.

Bůh Jákobovi dá skrze přemoženého zápasníka odpověď: protože jsi zápasil nejen s lidmi, ale že jsi zápasil i s Bohem, od této chvíle se nebudeš jmenovat Jákob (úskočný) ale Izrael (to je „zápasí Bůh“). Od této chvíle nebudeš lstivý Jákob, ale Izrael – Bůh zápasí. Protože jsi zápolil o Boží slib, o Boží slovo.

Tak to je příběh o Jákobově zápasu. Udál se kdysi dávno. Je ten příběh vůbec nějak důležitý pro dnešek? Proč jej vyprávíme? Vzpomenete si, co jsme na začátku kázání řešili za problém? … usmíření Jákoba s Ezauem. Jákob hledá usmíření, pokoj s bráchou, ale tak také hledá usmíření a pokoj v sobě. Bráchové si nakonec padnou kolem krku, obejmou se a usmíří. Kdybychom Jákoba tak pečlivě nesledovali, pomysleli bychom si, že je to dost trapný konec, odněkud jako z „Růžové zahrady nebo z Ulice štěstí.“ Jenže, kdybychom s Jákobem nebděli celou noc a nezápasili spolu s ním v duchu o požehnání, o Boží slovo, vůbec bychom nepochopili, že bez Boha to usmíření není možné. Není v lidských silách, ani Jákobových, ani Ezauových. Až se budete někdy chtít se s někým usmířit, nezapomeňte na Jákoba a na jeho boj, jak moc je důležitý, jak moc je důležité bojovat o Boží slovo.

Tak se vracíme zpátky na začátek, k našemu loutkovému divadlu. Ptali jsme se, jestli je svět jako loutkové divadlo. Jestli bychom to chtěli, aby si s námi Bůh jen tak pohrával? Někdy bychom si to možná tajně přáli, když jsme na rozcestí, když nevíme jakou cestou se vydat, když je toho na nás moc. Přáli bychom si, aby nás Pán Bůh tak trochu sám postrčil. Každopádně to nechce Bůh. Bůh není manipulátor, loutkovodič, despota. Možná si tím přidělává více starostí, ale pro něj je zřejmě důležité, aby člověk, jako jeho obraz, byl stále svobodný. A aby neseděl s rukama v klíně, ale o něco zápasil, tak jako Jákob... vlasně ne, jako Izrael. Tak jako Izrael zápasil o požehnání pro usmíření a každý z nás zápasil o Boží slovo pro každé naše usmíření a pokoj.

V příběhu o dvou dvojčatech je to poprvé, co se obejmou a dají si najevo, že se mají rádi. Zápas o to stojí někdy hodně sil, ale ten zápas stojí za to. Možná bychom ten zápas mohli jednoduše pojmenovat – život. Křesťanští apoštolé do něj dají povzbuzení „bojujte dobrý boj, abyste si zachovali víru a čisté svědomí, kterým spousta lidí pohrdla a tak v životě nakonec totálně ztroskotala“.

Usmíření je možné, není možné bez požehnání o požehnání se ale musí bojovat dokonce i přímo s Bohem. Něco to stojí, Jákob po zbytek života kulhal. Stal se z něj kulhavý posel. Ráno se totiž probudil a řekl „viděl jsem Boha tváří v tvář a byl mi zachován život.“ Tak nějak si představuji, že se třetího dne ráno probral i Ježíš. Zápasil v Getsemanské zahradě s Bohem o usmíření s posláním, které v sobě objevil. Bojoval dlouho, utržil i mnoho smrtelných ran, ale dospěl k usmíření. Na toto znamení mu byl dán život – pro něj, a také pro nás, pro všechny zápasející.

I my jsme stejně jako Jákob i Ježíš poutníky, kteří směřujeme ke svému cíli s důležitým poselstvím. S Bohem se dá zápasit, a při tom zápasu smíme poznat Boha. Ti kdo mají na duši nějaké šrámy a kulhají životem, jsou ti poutníci Boží, kteří již něco objevili. Všímejme si jich a ptejme se jich, jaké chvaty se v životě víry už naučili. Amen

Píseň Svítá 187 Mosty

Ohlášky

Přímluvné modlitby

Pane, ve svých vnitřních bojích a zápasech o pokoj, mír a usmíření prosíme za všechny ty, se kterými jsme na jedné lodi. Za ty, kteří bojují o dobré věci, i když od druhých za to dostanou spíše po papuli a po zásluze jsou potrestáni. Pane, dávej jim dost sil a odvahu jejich boje nevzdávat.…

Pane, prosíme dnes za všechny lékaře a zaměstnance nemocnic, zvláště té v Havlíčkově Brodě, kteří bojují za poctivost a čestnost, kteří se nenechají strhnout okolnostmi a trvají na dobrých hodnotách…

Pane, prosíme o sílu, abychom dovedli a chtěli bojovat o tvé slovo, o tvé požehnání, ať již stojíme ve školních třídách, ordinacích, na kazatelnách, sedíme v kancelářích, jezdíme auty u jednáme u konferenčních stolů či stojíme u pásu…

Posiluj všechny, kteří bojují za spravedlivé poměry, kteří věří v pokoj, převyšující každé pomyšlení. Dávej jim odvahu jejich boj víry nevzdávat, svědčit o něm druhým lidem a neztrácet při tom vnímavost pro slabost a konkrétní potřeby lidí okolo nich…

Pane prosíme o sílu a odvahu udělat vždy první krok k usmíření, podat ruku, prosím o vytrvalost a dlouhodechost nevzdávat to, i když to mnohdy stojí dost sil. Dávej důvěru, že má smysl pobourané mosty znovu stavět.

Pane, prosíme za všechny, kteří v sobě nosí spoustu otázek, pochybností, do nichž se zamotávají...prosíme i za sebe. Prosíme za oči otevřené vidět svět a sebe pravdivě...prosíme i za sebe. Prosíme za lásku a pochopení. Prosíme o Tvůj milostivý dotek. Prosíme i pro sebe.

Pane, prosíme za ty, kterým se hroutí svět, dej jim naději a nasměruj je na cestu, po které můžou jít.…

Prosíme tě vyslyš nás, když k tobě ještě takto voláme: Otče náš...

Píseň Svítá 364 Nové přikázání

Poslání

„Neboť v Kristu Bůh usmířil svět se sebou. Nepočítá lidem jejich provinění a nám uložil zvěstovat toto smíření.“  (2 Kor 5,19)

Požehnání

„ Pokoj Boží převyšující každé pomyšlení bude střežit vaše srdce i mysl v Kristu Ježíši.“

Píseň 482 Jak rozkošné a milé