Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Uvažovat o tom všem, rozpomínat se na to, vyprávět o tom - to je dost práce na celý život. A dost naděje pro celý život, aby ten život smysl neztratil, ale našel. „Milost Vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista

„Pozvedám své oči k horám: Odkud mi přijde pomoc? Pomoc mi přichází od Hospodina, on učinil nebesa i zemi. Nedopustí, aby uklouzla tvá noha, nedříme ten, jenž tě chrání. Ano, nedříme a nespí ten, jenž chrání Izraele.“ ( Ž 121,1‑4)

Modlitba (David Šorm) : Dobrotivý Bože, s úžasem spatřujeme, jaké bohatství je všude kolem nás, co vše jsme dostali a co každodenně dostáváme. Kolik plodů země, kolik nadání v lidských rukou a myslích, kolik dobrého nás tiše obestírá. Pane, když přestáváme na sebe a svůj život hledět škarohlídsky, když si z očí sejmeme brýle malého českého člověka, žasneme a jako tvé děti přicházíme s otázkou „Co to všechno je za svědectví, co všechno nám tím sděluješ. Že nemusíme mít strach z budoucnosti, nebát se otevřít srdce a důvěřovat druhému člověku, že nemusíme skrblit v dobách dostatku, že můžeme milosrdenství nasměrovat potřebným? Pane, prosíme vyučuj a  spravuj nás svým slovem, vkládej nám do myslí úžas a do úst otázky. Prosíme, veď nás cestou k branám ráje a oslav se ty v nás. Amen

Text: Až se tě tvůj syn v budoucnu zeptá: "Co to jsou ta svědectví, nařízení a práva, která vám přikázal Hospodin, náš Bůh?", odvětíš svému synu: "Byli jsme faraónovými otroky v Egyptě a Hospodin nás vyvedl z Egypta pevnou rukou. Před našimi zraky činil Hospodin znamení a zázraky veliké a zlé proti Egyptu, proti faraónovi i proti celému jeho domu. Ale nás odtamtud vyvedl, aby nás uvedl sem a dal nám zemi, kterou přísežně přislíbil našim otcům. Hospodin nám přikázal, abychom dodržovali všechna tato nařízení, báli se Hospodina, svého Boha, aby s námi bylo dobře po všechny dny, aby nás zachoval při životě, jak tomu je dnes. ( Dt 6,20‑24)

Kázání: „Až se tě tvůj syn v budoucnu zeptá...“

K obřadu izraelských svátků, tak jak se slaví v rodině, to patří. Nejmenší dítě má za úkol v pravou chvíli se zeptat. Předem je naučí, kdy a jak se zeptat; dítě je v tu chvíli nesmírně důležité. Zeptá se, všechny oči se na ně upřou, a umožní tak otci rodiny, aby odpověděl, aby vyprávěl. „Co to jsou ta svědectví, nařízení a práva, která vám přikázal Hospodin, náš Bůh?“ A otec na to začne: „Byli jsme faraonovými otroky v Egyptě a Hospodin nás vyvedl z Egypta pevnou rukou..."

V židovských zvycích je mnoho zajímavého a dobrého. Těžiště svátků je v rodině. Rodina sedí kolem stolu. Středem je společné jídlo. Počínaje jeho přípravou až po pořadí pokrmů a řeči u stolu - vše je bohoslužba. Bohoslužba tak kotví v rodinném společenství, prostupuje jeho život - nechci říci všední, protože právě tím bohoslužebným se ztrácí všednost. Židovská společnost je uspořádaná patriarchálně, otec tedy předsedá jídlu, pronáší požehnání nad každým chodem. Ale děti jsou do toho vtaženy, účastní se a ten nejmenší má slavnostní úkol - zeptat se.

Pro křesťany je Starý Zákon mnohdy jen jakousi ilustrací; čteme hlavně Nový Zákon a kážeme na něj. Ale přesto je dobré alespoň občas se soustředit na Starý Zákon – je v něm mnoho cenného. Tahle připomínka obřadů, jejich pevná pravidla k tomu jistě patří. Už to společné jídlo v celé rodině. Židé je mají pravidelně každý týden v sobotu. Kolikrát se sejdeme kolem stolu my? A pokud se nám to podaří, kolikrát se nám povede mít při tom dost klidného času, abychom mohli pronést požehnání nad každým chodem, uvědomit si, že je to Boží dar, mluvit spolu o dobrých věcech, rozpomínat se a děkovat.

Dnešek je velmi vhodný pro rozpomínání a děkování – slavíme sborový den díkůvzdání. Už tradičně se při tom myslí na sklizeň, která je Božím darem a udržuje nás všechny při životě. Ale nejen chlebem živ je člověk... Ve chvíli díků je dobré připomínat si všechny dobré Boží dary a s nimi celou cestu, kterou nás Hospodin vedl a vede.

Připomínej si celou tu cestu, kterou tě Hospodin, tvůj Bůh vodil...“ Ta cesta, to jsou lidské dějiny. O ně tu jde, ale ne ve smyslu jejich osobní, národní, sborové či církevní chronologie, kronik a pamětí. Jde o to, jak tyto lidi, naše otce i nás samotné, vodil a vodí Hospodin, náš Bůh. Celá Bible je psána podle tohoto záměru. Ne dějiny Božího lidu, ale jak se v dějinách tohoto lidu prokazovalo Boží vedení.

Ten text je z Deuteronomia; snad je to ta kniha zákona, nalezená v Jeruzalémě za Joziáše v 7. stol. př.Kr. Od vyvrácení Samaří a s ním celého severního Izraelského království už uplynulo sto let. Obyvatelstvo bylo tehdy dílem vyvražděno, dílem odvedeno do otroctví, města jsou ještě stále v troskách. Zbývá jižní Judské království; pracně si udržuje jakous takous samostatnost - je na pomezí výbojů asyrských, egyptských i babylonských, stále se musí vyrovnávat s nároky mocnějších sousedů. Jeho svoboda a pokoj visí na vlásku, už brzy podlehne Babylonii.

Z takové situace je tento text. Izraelci by si bývali mohli na mnohé stěžovat, nad mnohým plakat. Však si v Zaslíbené zemi od počátku neužili moc klidu a prosperity. Po vyvedení z Egypta a po příchodu do země to trvalo nejméně 200 let, co museli stále bojovat proti silnějším kmenům, na chvíli se sice osvobozovali, ale stále znovu se dostávali do poroby. Svobodné království za Davida a Šalomouna bylo jen epizodou - jen dvě generace, sotva 70 let - a pak rozdělení a boje, jak vzájemné, tak se sousedy. O tom všem tu však neslyšíme ani slovo.

„Připomínej si celou tu cestu, kterou tě Hospodin, tvůj Bůh vodil... aby tě pokořil a vyzkoušel a poznal...“ Všechno špatné je odbyto a překryto těmito slovy. Všechno pokoření v životě národa i v životě vlastním tu není proto, abychom se cítili poražení, zdeptaní, nejde o to plakat nad minulostí, nad osudem, který nám mnohé upřel, ani si vyčítat, co jsme sami nenapravitelně zkazili. V dobrém i ve špatném nás vodil Hospodin. A to špatné bylo vlastně dobré - mohl nás vyzkoušet a poznat. I my jsme skrze to špatné mohli dojít hlubšího poznání sebe samých.

Neodpustím si tu jednu ilustraci: I mezi lidmi navzájem - ve vztahu - musí přicházet špatné věci, abychom se vyzkoušeli a poznali. Radí se to mladým lidem při jejich seznamování: vy zamilovaní se nescházejte jenom na schůzkách ve dvou, mezi čtyřma očima. To poznáte jen slavnostní chvilky, kdy jste vymydlení, učesaní, pěkně oblečení. Setkejte se např. také ve větší skupině mladých lidí - při práci, na výletě. Tam se poznáte, jací jste doopravdy - až váš partner zmokne, až mu bude zima, až bude muset pořádně zabrat, až mu spadne kladivo na nohu...

Co jiného je celý lidský život, než šance najít se - i když nám tolikrát spadne kladivo na nohu, i když se nám třeba mnohaletá práce zhroutí a musíme začínat znovu jinak. Nejen přesto, ale i díky tomu se můžeme najít, tj. dojít hloubky a smyslu - pod vedením toho, který je do nás zamilován a vede nás tak, aby nás vyzkoušel a poznal..

Izraelci věděli, jak si mají připomínat svou cestu. Ne jednotlivé neúspěchy, trápení a pokořování, ale to, jak je vodil Hospodin: „Otroky jsme byli v Egyptě a Hospodin nás vyvedl z Egypta pevnou rukou.“ Všimněte si, nepřipomínají si hladovění a žízeň na poušti, kde musela zemřít celá generace těch, co vyšli z Egypta, nepřipomínají si všechny škůdce a nepřátele. Připomínají si jen to podstatné: Na té poušti poznali, že jejich Bůh je blízko a že je navzdory vší lidské ubohosti a nezajištěnosti zajišťuje a vede.

A tady už vidíme, že i my si máme co připomínat a za co děkovat: Boží vedení našich životů, Boží vedení našich otců a dědů. Tak jako Izraelci si Boží vedení mnohdy neuvědomujeme. Někdy celé časy a léta. Jakoby Bůh mlčel. Ale přece jsou naše životy zavzaty do Boží stavby - stavby z živých kamenů, lidí. Ta stavba je dvojí. 

Stavba v horizontálním směru ‑ to jsou současné lidské vztahy, ve kterých jsme zapojeni ‑ vztahy k bližním. Vždyť v bližních se setkáváme s Bohem, skrze bližní k nám začasté mluví. Nejen rodina, nejen sbor, ale všechny přátelské vazby ‑ i přes hranice států, národů a církví. Je to pavučina lidských vztahů, která objímá svět. Z ní chci teď zdůraznit zejména cenu sboru. Vzpomínám, co pro mne znamenalo v padesátých letech sdružení mládeže v dejvickém sboru. Bylo to tehdy jediné společenství, kde jsem se mohl stýkat se svými vrstevníky a mluvit a myslet svobodně. Všude jinde bylo potřebí dávat si pozor. Sbor tehdy umožňoval dětem a mladým lidem rovně vyrůst. Skrze sbor a církev jsme našli své nejlepší přátele ‑ z Čech a později i ze zahraničí. Sbor a církev nám umožnily sloužit, uplatnit se. Bez této pavučiny vztahů, vzájemného obohacování a pomoci by náš život byl docela jiný. Nedovedu si to vlastně představit, jaký by byl - určitě chudší. 

Zvláštní cenu a smysl této stavbě dává Ježíš Kristus. On je jejím tmelem. Kde se sejdou dva neb tři v jeho jménu, je prostřed nich, je uprostřed každé křesťanské skupiny, je všude. Tajemným předivem své přítomnosti drží svět pohromadě. 

Vertikální stavba, to je to druhé, v čem se projevuje Boží vedení. Izraelci si to dobře uvědomovali a vyjadřovali to svými rodokmeny. Jsme potomci svých otců a dědů. Je dobré si to připomínat, pokud pokračujeme v jejich cestě. Jsme jejich potomci duchovní. V této vertikální stavbě, v tomto druhém předivu jsme potomci a následovníci Komenského a Husovi, ale i všech dřívějších velkých vyznavačů, bojovníků a mučedníků ‑ i tisíců prostých lidí. Jsme asi 80. křesťanská generace počítáno od Pána Ježíše a apoštolů. A vposledu je základním kamenem stavby i naší hlubinou Pán Bůh sám. A jako jsme spojeni se všemi, kteří kdy chválili jeho jméno v minulosti, jsme sami součástí všech, kteří kdy v budoucnu na tváři země ho budou chválit. Až do konce, až k cíli, kterým je opět on. To je ta dvojí Boží stavba, dvojí předivo, v němž jsme ‑ Bohu díky ‑ zapojeni. Tuhle stavbu sice neurčujeme, určující je on, ale smíme ji spolustavět. Dařit se nám to bude, když si nepřestaneme uvědomovat některé věci, které si připomínali Izraelci. Otroky jsme byli v Egyptě, ale Hospodin nás vyvedl pevnou rukou. Hospodin nás zachránil a zachraňuje, bez jeho zásahu bychom dál otročili svému Egyptu, jemu děkujeme za svobodu svých životů, jemu děkujeme za naději ve svých životech.

Toto je pravá tradice - to, co se má přenášet z generace na generaci. Izraelci to měli jasné. Dočetli se v Písmu, na co se mají rozpomínat i jak mají odpovědět synovi, když se jich zeptá. Měli jasně formulované základní vyznání své víry. „Slyš, Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin jediný.“ (Dt 6,4n) 

Jak je to s námi? Když se náš syn zeptá - pokud se zeptá, jsme si s odpovědí stejně jistí jako Izraelci? Jsme schopni stejně jednoznačně vyznat, co je v našem životě podstatné - a říci to tak přesvědčivě, aby to bylo pro naše děti přesvědčivé? A přece i my máme jasně formulované základní vyznání a základní zákon své víry. Je to Kristovo dvojpřikázání lásky - které přece odpovídá tomu židovskému, je jeho citací. Až se náš syn zeptá, máme jasně odpovědět. „Toto je největší přikázání, na kterém zakládám svůj život: Milovat Boha a milovat bližního jako sebe.“- Uvědomujete si, že to je vlastně trojpřikázání?- První je Hospodin: Hospodin je jeden, je jediný Bůh. Nesmíme proto chodit za jinými bohy, nesmíme službu jiným božstvům míchat s jeho službou. Druhý je bližní - ale milování bližního nestojí pod milováním Boha. Stojí vedle něho, na stejné rovině - bez dobrých vztahů ke druhým lidem nedokážeme Boha milovat - cesta k němu vede právě skrze bližní. A hned vedle Boha a bližního stojím já sám - mám milovat bližního jako sebe, mám tedy milovat také sebe - a to stejně, ne víc, ne míň! Přitakávat své existenci, být vděčný za život, být rád ve svém těle...

Uvažovat o tom všem, rozpomínat se na to, vyprávět o tom - to je dost práce na celý život. A dost naděje pro celý život, aby ten život smysl neztratil, ale našel. Pamatujme na to! To není výčitka, že tak nežijeme. Je to zaslíbení, že takhle žít je možné. Rozpomínat se na celou tu cestu, kterou nás vedl a vede Hospodin, aby nás vyzkoušel a poznal... Žít nejen chlebem - nejen sami ze sebe a ve všedních starostech. Ale vším, co vychází z Hospodinových úst. A nepřestávat děkovat: Otroky jsme byli v Egyptě, ale Hospodin nás vyvedl pevnou rukou. Uvádí nás do dobré země, zachovává nás při životě. Bohu díky!

Modleme se: Náš Otče, jediný Bože! Děkujeme, že ses dal poznat našim předkům, že se dáváš poznat nám, že jsi zárukou smysluplného života, veškeré naší naděje... V tichosti chceme poděkovat každý sám za sebe... Přijmi, Pane, naše chvály, díky i dobrořečení! Amen

Píseň 406 Chval Pána svého písní

Večeře Páně (David Šorm)

Poslání: „Hospodin je tvůj ochránce, Hospodin je ti stínem po pravici. Ve dne tě nezasáhne slunce ani za noci měsíc. Hospodin tě chrání ode všeho zlého, on chrání tvůj život. Hospodin bude chránit tvé vycházení a vcházení nyní i navěky. (Ž 121,5-8)

Požehnání: „Ať vám milost dělá život krásným a bohatým před Boží tváří, láska ať vás provází a hřeje, ať vás brání před chladem a mrazem lidské zloby, a Boží pravda ať vám svítí na cestu, když se moci chopí tma.“ Amen