Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Nosiči si říkají, konečně se jdou vykoupat, kdo je tu má v tom vedru pořád tahat. Jenomže oba nosiči se jen diví, neboť vidí zvláštní podívanou. Zvláštní koupání je to. Jejich pán se ponoří do vody a Filip na něj vodu lije a říká něco, že je nyní Božím dítětem. A dvořan na to řekne Amen. To je zvláštní koupání, říkají si nosiči. Ti dva se teda našli.

Milost vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.

„Hospodinův zákon je dokonalý, udržuje při životě. Hospodinovo svědectví je pravdivé, nezkušený jím zmoudří. Hospodinova ustanovení jsou přímá, jsou pro radost srdci. Hospodinovo přikázání je ryzí, dává očím světlo. Hospodine, kéž se ti líbí řeč mých úst i to, o čem rozjímám v srdci…“ (Ž 19,8-9.15)

Píseň 19 Bože náš, slávu tvou

Modlitba: Hospodine, Bože náš, z tvých rukou přijímáme život, z tvého Ducha bereme sílu milovat naplno, od tebe dostáváme odvahu k odpovědnému životu. Za to všechno nezbývá než tobě poděkovat, neboť nechceme, aby v nás zduřela pýcha, že toho dobrého dosahujeme sami svými schopnostmi. Děkujeme ti za společenství těch, kteří se chtějí navzájem podepírat, povzbuzovat a hlavně kteří se chtějí radovat, že tvá oběť pro každého z nás nebyla marná. Opravdu si ceníme toho, že se nemusíme nikam cpát a být všude první, a to ani před tvou tváří. Pane, děkujeme, že jsi mezi námi, jak jsi slíbil, i toto nedělní ráno a prosíme, dej nám srdce vnímavé a mysl otevřenou, abychom dovedli i dnes načerpat z tvého slova pravdy a naděje.

Čtení: Sk 8,26-36

Píseň Svítá 176 Má duše Boha velebí

Text: Sk 8,26-36 (výběr)

Kázání

Milé děti, všechno jednou končí. Končí se pomalu školní rok, skončily se zase na chvíli všechny biblické hodiny. Končí se také nedělní škola. Končí se také modlitby. Když se něco končí, tak většinou říkáme konec, hotovo, padla. Křesťané někdy na závěr (modliteb) říkají Amen. Když se ale řekne amen, tak to neznamená hotovo, nebo padla.

I když se Amen říká na konci modlitby, nemluví se v tom slůvku o konci ale o víře. To slovo je totiž z jazyka, kterým mluvil Ježíš a to slovo je podobné slovu víra. Takže když se řekne Amen, je to jakoby jste říkali „tak tomu věřím, tak to je, to je pravda, to mohu podepsat“. Vy, děti, jste si na NŠ půl roku povídaly o Otčenáši, o Modlitbě Páně. I na závěr té modlitby padne slovo Amen, tedy slovo věřím.

K tomu dnes máme také jeden příběh. Ten příběh je o Filipovi a o služebníkovi etiopské královny a možná taky trochu o dvou nosičích. Filipovi se jednou stala taková zvláštní věc. Něco jako bojovka – vstaň, jdi tam a tam, tam potkáš toho a toho. Za chvíli to děti poznáte na bojovce. Filip vstal, šel a po cestě se potká se zvláštními pocestnými. Vůz většinou táhne kůň nebo osel, tady jej táhli dva lidé – otroci. Ten první byl oblečen ve žlutém, aby nedošlo k čelní srážce s někým jiným. Druhý byl oblečen v červeném, to aby do nich nenabourali zezadu zase nějací rychlejší nosiči :o) Ten první navíc houkal, protože majáčky tehdy ještě nebyly – to aby odlišili nějaké hodně významné vozidlo od vozidla méně významného. A byla to pěkná dřina.

Uvnitř seděl zvláštní člověk, černoch (na tom nic zvláštního není), byl oblečen hodně nóbl. On to byl totiž služebník etiopské královny. Jel do Jeruzaléma a nyní se vrací zpátky. Filip jako řízená střela je naveden na vůz etiopského dvořana, bohatého muže. S ním se má setkat. A když jej palášský vůz míjí, slyší, že Etiop čte proroka Izajáše. Tehdy se četlo pouze nahlas a lidé si tedy nemuseli koukat přes rameno. Filip slyší úryvek ne z novin, růžové knihovny, ale z proroctví Izajášova, z Písma.

Děti, zkoušely jste si sami někdy číst Bibli? Rozuměly jste tomu, co jste četly? Vidíte, ten tomu také nerozuměl a to byl dospělák, který může už číst knížky bez obrázků. Ještě, že se ho Filip zeptal: víš vlastně o kom čteš, když čteš tato slova?

„Jako ovce vedená na porážku, jako beránek, němý, když ho stříhají, ani on neotevřel ústa. Ponížil se, a proto byl soud nad ním zrušen; kdo bude moci vypravovat o jeho potomcích? Vždyť jeho život na této zemi byl ukončen.'

Hm, říká ten dvořan… o kom se to tady mluví? A tak to vzal Filip po pořádku – vzal to od proroků, kdo to byli a co lidem oznamovali (napravte se, přijde trest, přijde také odpuštění). Pak přišel nějaký Ježíš a ten se velmi podobal tomu beránkovi. Také byl umučen, ale vstal z mrtvých, zvítězil nad smrtí. Skrze něj se Bůh přiznal k lidem, a člověk se zase může, tím že přijme Krista, přiznat k Bohu. Člověk se křtem k tomuto příběhu přiznává. Říká, že ten příběh je také o něm a pro něj. Že se Bůh přizná i ke mně, protože neexistují žádné překážky, které by nás mohly odloučit od Boží lásky. Tam kde se člověk cítí úplně mimo, outsider zbožných, tam zazní Boží pozvánka.

A jak tak vyprávěl, tak se pomalu blížili k vodě. Dvořan říká, hle je tu voda, co brání, abych byl pokřtěný? Chtěl bych se k tomu příběhu o beránkovi co nás zachránil také přihlásit. Filip říká, nic, než to, že tomu věříš. Jakoby jsi řekl k tomu příběhu Amen – tak tomu je, to je pravda, věřím tomu.

A tak zastavili vůz. Nosiči si říkají, konečně se jdou vykoupat, kdo je tu má v tom vedru pořád táhat. Jenomže oba nosiči se jen diví, neboť vidí zvláštní podívanou. Zvláštní koupání je to. Jejich pán se ponoří do vody a Filip na něj vodu lije a říká něco, že je nyní Božím dítětem. A dvořan na to řekne Amen. To je zvláštní koupání, říkají si nosiči. Ti dva se teda našli.

Jenže, když se ten dvořan vynoří, stane se s ním neuvěřitelná změna. Ze zamyšleného, trochu nafoukaného manekýna, co si zakládá na tom, že je královniným dvořanem, se stal velmi radostný člověk. Všechny znova pozdravil, nosiče objal a řekl jim, že je rád vidí. Nosiči koukli zase na sebe, že tohle ještě nikdy nezažili. Je to zvláštní koupání, říkají si a jeli dál. Později, když se Etiopie stala křesťanskou zemí, tomu koupání už všichni rozuměli. A všichni věděli, co znamená slovo Amen, rádi ho říkali. Jejich Pán už nebyl nepříjemný. Z protivného nákladu se stal náklad radostný a radostná byla i cesta, po které přinesli v „nosítkách“ víru v Krista do své země.

My bychom si mysleli, že tím slovem Amen při křtu se něco uzavírá, stvrzuje. Lidé si také často myslí, že musí mít dokonalou a pevnou víru, aby se mohli dát pokřtít. Jenže to slovo Amen ani tak neuzavírá, ale spíše otevírá nové věci, nové cesty. Otevřel se tu nový život. Život ve víře. A tak i když se slovem Amen uzavírají modlitby, stejně tak se zase něco otevírá – běžný život ve víře, kterým má být jedno velké Amen – Věřím. A i v tento den, kdy slavíme s dětmi konec školního roku a říkáme při tom Amen – znamená to, že něco nového zase přichází. Je to dnešní slavnost a také prázdniny.

A tak vám, děti, z celého srdce přejeme, aby vás o prázdninách nehlodalo, co špatného jste za ten rok zažili. Nebuďte smutní z vysvědčení, všechno se dá dohnat. Užijte si co nejvíc prázdniny, buďte veselí, a před každým Amen říkejte modlitbu (třeba tu modlitbu Páně) a po každém Amen žijte tak, jak se Pánu Bohu líbí.

Píseň Svítá 284 Radujte se bratři

Ohlášky

Přímluvné modlitby - sešit

Milosrdný Bože, prosíme dnes za ty, kteří jsou na kraji společnosti i našeho společenství. Kéž je my s tvojí pomocí dokážeme vtáhnout mezi sebe, do našich zájmů – do našeho času…

Pane, prosíme dnes za ty, kteří nemají domov, střechu nad hlavou. Prosíme za bezdomovce, aby se dokázali i s naší pomocí postavit na vlastní nohy, nesedět jen na lavičkách a popíjet krabice. Prosíme ale i za to, aby tito lidé sami chtěli opustit život bez domova, přilnuli k životu ve vzájemné odpovědnosti a opoře…

Myslíme dnes i na ty, kteří jsou bez domova duchovního, kteří jsou bez kořenů víry, kteří nemají pevné základy, nestojí na skále. Prosíme, ať takové základy dostávají, ať se jim pevnou skálou stane příběh Ježíše Krista…

Prosíme Pane i za tvůj lid – kéž jsme prostoupeni radostí, že nežijeme jen sami sobě, pro své koníčky a zájmy, ale že tobě patříme, že jsme tvoje děti…

Pane, ve chvíli ticha ti chceme svěřit svá skrytá přání, touhy a modlitby…

Prosíme tě vyslyš nás, když k tobě ještě takto voláme: Otče náš

Píseň   Svítá 355 Vlak Boží

Poslání

„ Zpívejte Hospodinu, dobrořečte jeho jménu, zvěstujte den ze dne jeho spásu, vypravujte mezi pronárody o jeho slávě, mezi všemi národy o jeho divech, neboť veliký je Hospodin, nejvyšší chvály hodný, budí bázeň, je nad všechny bohy.“ (Ž 96,2-4)

Požehnání: Ať se ti ukáže ta pravá cesta, ať ti vítr vždy vane do zad, ať tě slunce hřeje do tváří, ať déšť padá jemně na tvé pole. A nežli se opět shledáme, ať tě Hospodin podrží ve své ruce.

Píseň 487 Amen, Otče, rač to dáti