Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

EKOLOGICKÁ SEKCE ČESKÉ KŘESŤANSKÉ AKADEMIE

a

EKUMENICKÁ RADA CÍRKVÍ V ČR

Zvou všechny děti u příležitosti oslav Dnů vděčnosti za stvoření k účasti v soutěži dětských kreseb na téma:

S V Ě T L O     A     T M A

Na podzim 2007 se v prostorách Evangelické teologické fakulty v centru Prahy uskuteční výstava vybraných dětských kreseb a třeba i dalších výtvarných prací. V den vernisáže výstavy se bude konat ekumenická bohoslužba a beseda ke „Dnům vděčnosti“. Další práce budou vystaveny ve Svatojánské koleji u Berouna. Podrobnosti o místě a čase vystav budou uvedeny na webových stránkách ERC v ČR www.ekumenickarada.cz. Kresby zasílejte nebo osobně doneste na adresu

Ekumenická rada církví v ČR
Donská 370/5
101 00 Praha 10

Nejpozději však do 15. června 2007!

Bližší informace získáte: na sekretariátu ERC v ČR na tel. č. 271 742 326; www.ekumenickarada.cz, e-mail: info@ekumenickarada.cz
nebo na: České křesťanské akademii, Vyšehradská 49, 128 00 Praha 2, tel. 224 917 210; www.omadeg.cz/cka, e-mail: necas@vse.cz , JorgeMalTiempo@seznam.cz

Milé děti!
v tomto roce chystáme na podzim dvě výstavky vašich kreseb a třeba i dalších výtvarných prací. Tentokrát jsme pro ně vymysleli název „Světlo a tma“. Na vaše obrázky a obrazy se těšíme; než se do jejich kreslení dáte, přečtěte si, co Vám k tomu na úvod napsala Katka Jančaříková

Světlo, tma, vánoce i svítání

Zažili jste někdy, že vám nečekaně v noci vypnuli elektřinu? Když byla Katka malá, stávalo se to dost často. Katčina maminka měla pro tyto případy na poličce petrolejku po babičce a sirky. Když světlo zhaslo, dokázala se i poslepu, jen pomocí hmatu, došmátrat k poličce a rozsvítit. Při světle petrolejky si pak doma mohli povídat nebo dokonce i číst.
Dnes k výpadkům elektřiny dochází výjimečně. Zvykli jsem si na to, že po setmění stačí jen zmáčknout vypínač a máme světlo. Napadlo vás někdy, že dříve to tak nebylo? Babičky a dědečkové vašich rodičů se ještě narodili do domovů bez elektřiny. Teprve za jejich života a dospívání se do domácností zaváděl elektrický proud. Jaké to asi bylo?
V dětství jsem si to mohla vyzkoušet alespoň o prázdninách. Babiččina chatička stojí v lesích na Šumavě a elektřina tam nebyla a není zavedena. S postupným stmíváním se musely ukončit všechny práce, museli jsme odložit knížky a pěkně zalézt do postýlek. Babička mi usínání krátila povídáním pohádek a také zpěvem svých oblíbených písniček. Jen někdy jsme při svitu propanbutanové svítilny hrávaly prší nebo mariáš.
A Vánoce – svátky světla začínaly až po Mikuláši a na stromečku u nás doma svítily opravdové svíčky.
Někdy, když jdu večer po setmění městem domů, zdá se mi, že si světla málo vážíme, že toho kolem mne svítí prostě moc. A vánoční výzdobu instalují v obchodech už koncem září. Však si astronomové stěžují, že kvůli umělému osvětlení nemohou pozorovat hvězdy.
Ale člověk není nejmocnější. Jak omezené jsou lidské schopnosti, jak omezené jsou možnosti umělého světla, si snad všichni uvědomíme, hned jak se Slunce vykulí z červánků – když svítí Slunce, světlo baterky, petrolejky ani zářivky skoro nevnímáme.
Líbí se mi, že prorok Izaiáš napsal: "I zahanbí se měsíc, A zastydí se slunce, Když kralovati bude Hospodin." (Iz 24, 23)
Existuje snad silnější světlo, než je světlo Slunce?

Katka Jančaříková