Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Vykoupat a uspat děti. A pak si sednout, vybrat si jeden žalm a na ten napsat svou parafrázi. Jeden z večerů na kurzu rodičů s dětmi v Herlíkovicích.

Žalm 36

1 Pro předního zpěváka. Pro Hospodinova služebníka, Davidův. 2 Tak zní vzpurný výrok svévolníka: "Nemám v srdci místo pro strach z Boha." A to do očí mu říká. 3 Lichotí si ve svých očích, a tak bude shledán vinným, hodným nenávisti. 4 Slova jeho úst jsou ničemná a lstivá, přestal jednat rozumně a dobře. 5 Vymýšlí si na svém lůžku ničemnosti, postavil se na nedobrou cestu, neštítí se zlého. 6 Tvoje milosrdenství, Hospodine, sahá až k nebi, tvoje věrnost se dotýká mraků. 7 Tvoje spravedlnost je jak mocné horstvo, propastná tůň nezměrná jsou tvoje soudy; zachraňuješ lidi i dobytek, Hospodine. Jak vzácný skvost je tvé milosrdenství, Bože! Lidé se utíkají do stínu tvých křídel. 9 Osvěžují se tím nejtučnějším z tvého domu, z potoka svých rozkoší jim napít dáváš. 10 U tebe je pramen žití, když ty jsi nám světlem, spatřujeme světlo. 11 Uchovej své milosrdenství těm, kdo tě znají, a svou spravedlnost těm, kdo mají přímé srdce. 12 Kéž na mě nevtrhne zpupná noha, ruka svévolných kéž ze mne neučiní štvance! 13 Ano, pachatelé ničemností padli, jsou sraženi, nejsou schopni povstat.

1 Pro front mana této doby a tohoto světa, pro mne i pro tebe. 2 Tak říkaj frajeři s jehlou v ruce, týpci na nádražích i vězni v díře: „Vystačim si s tím, co mám. Stačí mi to. Nechci víc. Mám to ve svejch rukou a ty Boží nechci.“ 3 Fanděj si, však co jinýho jim zbejvá? Maj ve svých dlaních lásku? 4 Na šikmý ploše se nezachytíš. Možná ještě za okap, říkáš si. Jenže zlomek okamžiku, prošvihneš to a … 5 ležíš na svý posteli zavřeš oči a padáš do propasti. Proč jen musíš s sebou vždycky brát i druhý, co neví, co nechtěj? Baví tě to? 6 Já chci ale padat k mrakům, chtěl bych letět k nebi, až tam, kam sahá milost, až tam, kde se věrnost dotýká oblohy. 7 Z nich chci zahlédnout spravedlnost pevnou jako hory, z nich chci dohlédnout na dno moudrosti, jež se skrývá v tůních. Zachraňuješ vše živé. Ještě dýchám. Mám šanci. 8 Kdo získá drahocennou perlu? Ukaž mi ji a dám za ní všechno. Kdo má milost, schová se. Schová se, když z mraků teče hněv, schová se, když žhne žárlivost, schová se, když vichr bere vše, co není pevný. 9 a 10 Ty jsi voda, Ty jsi světlo, Ty jsi pramen, Ty jsi lampa, Ty jsi studna, Ty jsi záře, Ty jsi… duha. 11 Uchovej to, prosím, všem, co tě znaj a kapku těm, co Tě hledaj. Každý jsme někdy upřímný. S hlavní u spánku, i na okraji mostu, před zrcadlem i před krabičkou z dětských let. 12 Kéž mě neztrhnou ti, co padaj dolů, já chci padat vzhůru. Už nikdy nežít jak černej pasažér, co má fotku na každym rohu! 13 Frajeři s jehlou v ruce, týpci na nádražích i vězni v díře si vystačí. Možná. Já hledám víc. Mám tebe, mám sebe, mám nebe.