Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Kdo vlastníte automobil, asi znáte ten pocit, když musíte se svým vozem na Státní technickou kontrolu. Letos mi „technická“ vyšla v čase Velikonoc.

A protože nevlastním zrovna nejnovější vůz, nějak jsem to více prožíval. I s těmi Velikonocemi. Pravda, moc se mi na „technickou“ nechtělo, vždyť to přece jezdí, říkám si, a to stačí. Podobně tak se mi moc nechtělo věnovat se postnímu času, vždyť moje víra také nějak šlape, i když, přiznám se, občas mi do kopců „netáhne“ a někdy musím roztlačovat. Stačí to ale? Proto je tu postní a velikonoční čas, kdy se důvěra k Bohu nějak prověřuje, bilancuje. Jak na tom vnitřně jsem a jestli není třeba v duši někde něco opravit nebo vyměnit.

Mám dobrého mechanika a ten můj vůz pečlivě připravil. Při předání auta povídá: „Tak pane faráři, vyměnil jsem vám olej“. Hmm, pomyslím si, po nějaké době je potřeba obnovit své vnitřní závazky a předsevzetí. Třeba se méně věnovat nedůležitým věcem. „Měl jste také nějaké nečistoty v palivové soustavě, dodá nato, „tak jsem to pročistil.“ To ano, to je potřeba, pokyvuji hlavou, také mám v sobě spoustu předsudků a takové té špíny, která brání duchovnímu palivu - Božímu slovu, aby mě pohánělo dopředu. „No a ty stěrače, to byste měl zvládnout sám, pane faráři. No, víte, ale už vám dobře stírají“. A jejda, probleskne mi hlavou, odpouštění, to je opravdu jenom na mě, aby mi viny nebránily ve výhledu na cestu. Jasně, viny se mají stírat. „A taky jste měl prasklou mlhovku“, dodává opravář konečně. To je pravda, v duchu zajásám, dobře svítit hlavně když je mlha a snížená viditelnost. Je potřeba, aby zejména v husté mlze mi evangelium svítilo na cestu a také, aby za mnou mohli jet další, když nemají nejlepší orientaci.

„To je skvělé, moc vám děkuju“; povídám s nadšením, „tak zase za rok?“ „Ne, máte to na dva roky“, říká nejistě opravář. „Ale ne“, povídám, „za rok budou zase Velikonoce, ne?“ „No a co to má s tím společného?“ Opravář nevěřícně kroutí hlavou. Odchází a obrací oči v sloup. Asi si myslel něco o šílencích a bláznech...

Chvíli si nedůvěřivě prohlížím svůj vůz a prohmatávám „kvetoucí blatníky“. Stejně nechápu, jak jsem mohl tou technickou projít. No, asi to posuzoval někdo hodně milosrdný. Díky Bohu za Velikonoce, je to dobrý čas. Tak zase za rok.

Promluvy pro sobotní vydání denníku Vysočina (29.4.06)