v tíživých životních situacích se můžete obrátit nejen na faráře, ale i psychologa. jsme schopní se koordinovat se svou pomocí potřebným.
Toto je starý, neaktualizovaný web na kterém již mnoho věcí vůbec nefunguje!
Používejte prosím nový web (na původní adrese):
„Zachraň sám sebe; jsi-li Syn Boží, sestup s kříže! Podobně se mu posmívali i velekněží spolu se zákoníky a staršími. Říkali: Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Je král izraelský - ať nyní sestoupí s kříže a uvěříme v něho!“
(Matoušovo evangelium 27,40n)
Milí čtenáři, to co se ozývá pod Ježíšovým křížem člověka zamrazí. „Jsi-li Syn Boží, sestup, cha, chá, to se povedlo!“ Proč to dělají? Proč se vysmívat tváří tvář bolesti a utrpení? Možná to činí přemíra vlastní vnitřní bolesti a nejistoty, možná jen lidská duše spoutaná, uvázaná na řetězu hořkosti a ublíženosti je schopna takové bezcitnosti. Už tehdy se na Golgotě ukázalo, že setkání s ukřižovaným Kristem nemusí každého dovést k lítosti nad utrpením. A kříž ne v každém vyvolá otázku, proč ten Nazaretský trpí, natož jestli v tom může být znamení i naděje. Slyšíme jen výsměch: „Synu Boží, až učiníš nějaký božský fígl, uvěříme ti.“ Ale co když to oni myslí vážně? Nemohu uvěřit, dokud se něco nestane. Nejdříve musí Bůh něco udělat, a pak mu budeme věřit. Člověk si klade podmínky. Vždy to tak bylo. Pokušením člověka už od Adama (vlastně od hada) bylo obrátit role. „Já chci být pánem a ty, bože, budeš dělat, jak já pískám.“ V každém z nás takové pokušení hlodá: „Když jsi tak všemocný, tak udělej tohle a támhle, a hlavně děléééj.“
Hulákání davu ke kříži je o to zrádnější, že je namířeno přímo proti Ježíšovu zápasu. Ti lidé nevolají zachraň nás, ale zachraň sám sebe. Spolehni se na svou sílu a moc, sám se vysvoboď a nedbej na Boha, nečekej na jeho zásah a jdi si za svým cílem. Každý z nás si jde za svým, co ti má nějaký bůh diktovat, co máš dělat.“ A nebo vtíravěji : „Myslíš, Kriste, že Bůh chce po tobě utrpení, není přeci hodným a láskyplným Otcem? Určitě nechce, abys trpěl. Chce jen tvůj šťastný život, máš na něj přeci právo jako každý z nás. Tak zanech trápení, sestup z kříže a potvrď naše nároky na osobní štěstí.“
Proč jsou nemoci, proč trpí neviní, proč umírají děti? Kdo je Bůh?… Je tím, který na všechno jen mlčky přihlíží? A je vlastně Bůh, když nezodpovězené otázky visí ve vzduchu podobně jako tam, na Golgotě, visel Ježíš na kříži a nesestoupil z něj – nezachránil se?
Kdyby Kristus z kříže sestoupil, žili bychom jen v čase Velkého pátku. Ve světě, kde bolest nemá žádný smysl a kdy lidskou povinností je, se jí pro záchranu svého klidu a štěstí zcela vyhnout. Žili bychom ze strachu o sebe a z nejisté budoucnosti. Kristus z kříže nesestoupil, a proto můžeme slavit Velikonoce. Kde utichají lidské úšklebky, požadavky a pohledávky vůči Bohu, začíná Bůh jednat. Utrpení promění v radost, aby přeznačil běh světa. Z trpkého konce činí opět nadějeplný počátek. Ti, kdo vydrželi na kříž mlčky hledět, ti přišli ke hrobu a našli jej prázdný. Ještě víc, setkali se s Kristem vzkříšeným, i když každý jindy a jinak. Tehdy pozvedli ruce a zjistili, že okovy strachu a nejistoty jsou zlomeny. A my od Velikonoc máme od Boha záruku, že je to on, kdo si vyhrazuje právo na poslední slovo. Někdy sice procházíme těžkými časy. Jsou-li trestem či zkouškou, nevíme. Hospodin je svrchovaný. Víme ale, že ten Nazaretský nepřišel vyřešit záhadu utrpení, ale že ji přišel naplnit svou přítomností a obrátit náš zrak od kříže k prázdnému hrobu – od smutku k radosti, od otroctví ke svobodě.
„Pane, každý z nás v sobě nosíme nějaká pouta, kterých se sami nedovedeme zbavit. Prosíme nezapomínej, že je máme. Děkujeme, že jsi z kříže nesestoupil, jak jsme po tobě chtěli, ale že jsi počkal na třetí den. Tak se smíme radovat, žít a umírat s odvahou a neztrácet naději. Pane, nedej nám zapomenout, že ty patříš k nám a my k tobě v každé chvíli – nyní i navěky.
Amen“
bohoslužby a setkání o Velikonocích |
Výroční sborové shromáždění 25.3.
Havlíčkův Brod 8:45 (po bohoslužbách), v H. Krupé bohoslužby nejsou! |
Setkání střední generace - Přechodníci, čtvrtek 29.3.
u Šilarů od 20:00, téma: Důležitost a význam postu |
Květná neděle, 1.4., bohoslužby i pro děti, s Večeří Páně
Havlíčkův Brod 8.45 Horní Krupá 10.00 |
Pašijová cesta v Horní Krupé, středa 4.4.
ve spolupráci s ostatními církvemi, začátek 16:30, sraz u silnice nad hřištěm |
„Zelený čtvrtek“ 5.4. – Velikonoční večeře
Horní Krupá, škola, společné stolování, čtení pašijí, zpívání – pro velké i malé |
Velký pátek 6.4.
Horní Krupá 16:30 Havlíčkův Brod 18.00 |
Velikonoční neděle 8.4. s Večeří Páně
Havlíčkův Brod 8.45 Horní Krupá 10.00 ostatní neděle jako obvykle |
čtete Velikonoční dopis evangelického sboru v Horní Krupé a Havlíčkově Brodě. Dopis je opět delší o zprávu o sborovém životě. Letos postřehy na jednotlivá setkání píše farář sám. V nich se vždy ptá vás, čtenářů, ale i sebe na smysl každé aktivity. Jak vidno, aktivit a setkání stále přibývá. Je to dáno tím, co sbor nabízí: prostor pro duchovní posilu, vzájemnou podporu v nesnázích, přátelství, místo pro výchovu dětí, práci s mládeží, prohlubování a upevňování víry v dospělosti a v neposlední řadě prostor pro osobní vklad do toho všeho. To vše se nás týká možná více v letošním roce, kdy zvláště v neděli 14. října spolu oslavíme 160. výročí postavení kostela v Horní Krupé. Tolik let za námi je do budoucnosti oporou a v dobrém smyslu zavazuje. Připravujeme sborový den, ve kterém nás čeká spousta zajímavého programu a zajímaví hosté. Pozvání rád přijal synodní senior Joel Ruml.
O budoucnosti sboru, o naší spolupráci na Božím díle, i o tom, v jakých prostorech se bude vše odehrávat v dalších letech, chceme letos debatovat na výročním sborovém shromáždění.
V tento čas Vás především zveme ke spoluprožití velikonoční radosti z Kristova vzkříšení. Naše každodenní i sváteční radost se zakládá právě na této události.
Přejeme Vám Velikonoce plné jejich obsahu, totiž radosti z odpuštění, z darované lásky a povzbuzení. Přejeme Vám, aby vaše ruce i nohy byly stále volné pro spolupráci na Božím projektu vykoupení. K tomu Vám pomáhej náš nebeský Otec. Za celý sbor zdraví David Šorm, Váš farář.
Za minulý rok se uskutečnilo mnoho plánova-ných akcí (započetí přestavby kostela, konfirma-ce, tábor,…) i neplánovaných reakcí na nepřed-pokládané události (vraždy v nemocnici). Jedny i druhé nás utvrzují ve vědomí, že to co děláme, není a nemá být jen koníčkem, či soukromou štědrostí, ale především posláním sloužit sobě navzájem a okolní společnosti. To poslání přijímáme od Hospodina. On nás k tomu posílá a také nám v tom všemožně pomáhá. Tuto pomoc můžeme každý prožít na jednotlivých setkáních v týdnu. Jejich hodnocení vám budiž i pozváním k účasti a spolupráci na nich.
Z bohoslužeb mám radost. Ani ne tak z vlastního výkonu, ale z toho, že lidé rádi přicházejí. Mluví často o tom, že jsou jiné a v jiné atmosféře, než jaké kdysi zažili. Přicházejí noví lidé a líbí se jim. Velice si vážím ochoty sboru učit se nové písně, zpívat s kytarou. S očekáváním vyhlížím všechny, kteří by se chtěli do bohoslužeb zapojit (modlitba, čtení). Jen rozšíření a renovace sborových prostor (zejm. v H.B.) je úkolem pro nejbližší budoucnost našeho sboru. Mrzelo by mne, kdyby lidé nechodili pravidelně kvůli nedostatku místa, nebo se cítili prostorem jakkoliv rozptýleni. Největší posun zatím vnímám v bohoslužbách rodinných (pro děti), které jsou vždy první neděli v měsíci. Jsou prostorem, kdy může přijít a být oslovena celá rodina. Přispívá to ke společnému životu v ní. Otázka faráře: Co naše rodiny a jejich vztahy buduje a posiluje nejvíce?
S mladšími dětmi pokračujeme v cyklu „Svědkové víry“, tentokrát si povídáme o postavách Nového zákona. Starší poslouchají napínavé a poučné příběhy z dějin křesťanství. Většinu času zpíváme a hrajeme hry. Příští rok pro starší děti začne konfirmační příprava. S dětmi je legrace a jsou pozorné. O probíraných postavách či příbězích přemýšlí. Vážím si toho, že chodí (rády!) také děti, které nejsou ze sboru. Kéž by to bylo i nadále a kéž by dětí chodilo ještě víc. Může se mezi nimi vytvořit kamarádství i na celý život. Otázka faráře: Který ze všech dětských kroužků je a bude pro život našich dětí nejdůležitější?
Letos jsme se vrátili k základním textům víry (Desatero, Modlitba Páně, Apoštolské vyznání) a sám se nestačím divit, kolik z toho mají všichni účastníci prožité, odžité a jak přemýšlí nad základními otázkami víry. V Brodě se vytváří moc hezká skupinka kolem nově přišlých lidí. Jen mi je vždy líto, že biblické se ve sboru řídí podle „brambor“ a tak bych rád na ně v Havlíčkově Brodě ve stejný čas navázal Kavárničkou (pro dříve narozené). Půjde o společenské setkání, čtení pamětí různých lidí na pokračování, pestré programy, zpívání a samozřejmě trocha mlsání. Otázka faráře: Jsme spokojeni s tím, jak se umíme orientovat v otázkách víry; s tím kolik toho víme a jak jsme schopni tím žít?
Mládež se rozrostla o „novou krev“ a z toho mám(e) radost. Duchovní programy jsou vskutku duchovní, zpíváme, hrajeme hry, pouštíme filmy, zveme hosty, pomáháme při práci s dětmi, chceme také pátrat po „Zmizelých sousedech“ (Königovi v Horní Krupé). Mládež roste, je stále více otevřená dalším, kteří tam mají své místo vždy připravené, jenom je třeba, aby na to přišli také. Otázka faráře: Jak žít jako křesťan, co to znamená? Je pro mne společenství „kamarádů ve víře“ přednější než společenství s jinými?
Letos se děti mohou opět těšit na tábor, který se bude nést ve znamení dvou nerozlučných přátel. Jejich příběhy budeme společně zažívat a procházet jejich úkoly. O tábor je stále větší zájem, proto by rodiče neměli váhat s přihlašováním. Otázka faráře: Kde v okolí našich dětí jsou další, kteří by mohli a chtěli jet s nimi na tábor?
Stále hojnější skupinka, která hledá své jméno, nicméně se vyhledá vždy navzájem, aby se sešla v nějaké domácnosti při večeru na určité téma. Střídají se témata duchovní, cestopisné, společenské: např. o bohoslužbách, o Večeři Páně, o manželství, o českých evang. sborech na Ukrajině. Přemýšlíme o dalších možnostech setkání (např. společné pobyty) Otázka faráře: Chceme-li vést a vychovávat naše děti, co z duchovního života jim my můžeme nabídnout – předat?
Úkolů přibývá, čas zůstává jeden. Na této obětavé skupince lidí stojí tíha organizace oprav našich budov a jejich přestavění pro příjemnější a kvalitnější život sboru. Vážím si otevřenosti pro nové podněty, myšlenky a nápady. Evangelíci drží zásadu „semper reformanda“ – stále se obnovující. Boží Slovo je dynamické, a takový má být i sborový život. Otázka faráře: Jaké jsou naše cíle v práci ve sboru, jaké jsou priority a co pro ně chceme udělat?
Skupinka žen, která se na podzim začala scházet. Navzájem si připravují program a prý (nejsem žena) jim je spolu dobře. Posláním Tabity je sloužit, jsem rád, že si od ní ženy sloužit nechají. Otázka faráře: Jakým způsobem Tabita pomáhala a proč?
Letošní jubileum našeho kostelíka nabízí možnost zamyslet se nad tím, co jsme v posledních letech zanedbali, v čem se máme dále rozvíjet a jakým způsobem ve sboru pracovat v dalších letech. Osobně mám jednu pomůcku a totiž, hledět na náš život očima necírkevního člověka. Jak hodnotí různé věci ten, který přichází zvenčí. Jistě bude rád ve společenství, kde bude dobře přijat a zároveň nebude k ničemu nucen. Jistě bude rád v prostorách, které budou útulné a svým vzhledem budou vyjadřovat, že zde jde o víc než o běžný, všední prostor. Jistě se mu bude líbit, když se sbor bude soustředit na práci s dětmi a mládeží. A i když bude mít děti odrostlé, rád si vyhledá skupinku, která mu věkově či tématicky bude vyhovovat. Bude také rád sledovat, že členové sboru se navzájem navštěvují, připomínají si jubilea, rozmlouvají a posilují se ve víře. Zejména se ale ve sboru bude chtít dotýkat Božího tajemství z každého setkání a v každé sborové aktivitě. V neposlední řadě rád přijme místo, které pro něj bude shůry mezi námi již připravené.
Děkujeme za Vaše modlitby, Vaši práci i Vaši finanční podporu sboru. Letos nás čeká doopravení a zrenovování interiéru kostelíka. Dále budeme renovovat podkrovní byteček pro Ondřeje a Jakuba Širokých. Letos v červnu se bude celá rodina stěhovat do našeho sboru a tak se na ně už těšíme. Můžeme se opět těšit na udílení křtu i požehnání do manželství. Protože si děti v Krupé u fary zatím nemají kde hrát, chceme letos začít s výstavbou pískoviště, dřevěných houpaček, prolézaček apod. Také bychom rádi, my třicátníci, dali dohromady skupinku těch, kteří zakládají rodiny, rodí děti a zabývají se tématy kolem toho. Společné setkávání a povídání nás může navzájem v mnohém obohatit. Mládež bude pátrat po fotkách, dokumentech a informacích o rodině Königových z Horní Krupé. Mnozí z vás se také dovíte, co je to „Modlitba korálků“ a k čemu je to dobré. Zajišťujeme renovaci kalichů a konví pro Večeři Páně. Jistě proběhnou i prázdninové akce (dětský tábor, voda pro mládež, pobyt mládeže a další). Děti se mohou opět těšit na Rozloučení se školním rokem (tzv. Buřťák), Drakiádu a dospělí na Dětskou vánoční slavnost. Největší slavností však bude neděle 14.10. Důvod oslavy již všichni znáte. Při té příležitosti přivítáme i skupinku z našeho spřáteleného sboru v holandském Aalst-Waalre.
"Pane, vytyč hranice nadbytku
a učiň hranice nadbytečnými!
Nedovol lidem dělat falešné peníze
a penězům nedovol, aby dělaly falešné lidi.
Vezmi ženám poslední slovo
a upomeň muže na první slovo žen!
Daruj našim přátelům víc pravdy
a pravdě víc přátel!
A pečuj laskavě o to, abychom přišli všichni do nebe
- ale nikoliv teď hned! Amen“
Farní sbor Českobratrské církve evangelické v Horní Krupé a Havlíčkově Brodě
Horní Krupá čp. 63, 580 01 Havlíčkův Brod 1
telefon: 569 436 235 (farář osobně: 739 244 611)
http://horni-krupa-dr6.evangnet.cz/
e-mail:
horni-krupa@evangnet.cz
bankovní účet: 1123066389/0800
IČ: 15060748
v tíživých životních situacích se můžete obrátit nejen na faráře, ale i psychologa. jsme schopní se koordinovat se svou pomocí potřebným.