My tři králové jdeme k vám, povánoční slevy neseme vám...
My tři králové jdeme k vám, povánoční slevy neseme vám. Tuto „radostnou zprávu“ mi letos z jedné reklamy oznamovali tři kluci jako ministranti odění, přičemž jeden z nich byl „černý v zadu“. Škoda že Kašpar s Melicharem a Baltazarem ještě nedodali: „Vánoce končí, je třeba uvolnit sklady pro nové zboží. Nechcete zlato, kadidlo a myrhu?“ Kampak „vyprskla“ atmosféra tichých a štědrých nocí? Kolekce jsou snědené, stromečky prořídlé, cukroví sezobané a osobní váhy pečlivě uklizené.
Místo oslav svátku Zjevení Páně jsme spíše vyjevení. To ti tři možná také byli, když z jejich hledaného krále v paláci se vyklubalo dítě ve chlévě. Vskutku, mágové z východu přišli do Betléma jako poslední. Přišli ve chvíli, kdy se vše vrací do normálních kolejí. Pastýři zase u svých stád, zástupy andělů v nebi a králové se svými myšlenkami na udržení moci stůj co stůj. Svět se zas až tak nezměnil.
Kdyby přišli v dnešní době, také by asi přišli až poté – do povánočních výprodejů. Dnes by možná jen stáli pod sloupem veřejného osvětlení a koukali jak tu jejich sledovanou hvězdu sundávají dolů. Přesto jsou tu tři dary: zlato, kadidlo a myrha. Přinesli to nejvzácnější, co mohli. Co nejcennějšího můžeme druhým přinést my? Možná stojí za to, se takto ptát právě v době, kdy to „cenné“ devalvuje, vyprodává se a je ho všude. Dávám svým blízkým ze sebe opravdu to nejryzejší a nejvzácnější? Jak „voní“ naše vzájemné vztahy a skutečně jsou má slova jako vzácný balzám na duši druhých?
Ti tři králové sice jsou podle Bible mágové, hvězdopravci, o „černém v zadu“ s v ní nepíše, stejně jako to, že byli tři. Nicméně doufám, že letos nepřijdeme o návštěvu těch tří, kteří píší nade dveře tu krásnou zkratku K.M.B. Ta písmena nejsou podpisem, ale v latině zkracují modlitbu: Kristus žehnej tomuto obydlí. Tak ať nám všem žehná, aby nás minuly životní či jiné chmurné výprodeje.
(Deník Vysočina, soborní Promluvy, 7.1.2005)