Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Motocyklové deníky: ohlédnutí za diskutovanou road-movie. Článek napsaný pro Evangelický motoklub ( http://motoklub.evangnet.cz/)

Když je film ověnčen tolika cenami (Cannes, Sundance Film), má alternativní typ diváka spíše chuť takový snímek shlédnout. Když je na nějaký film tolik zcela protichůdných názorů (viz diskuse na internetu), jste tímto snímkem doslova magnetizováni. Neváhal jsem, koupil lístek, přišel, shlédnul a přiznám se, že se k němu občas v myšlenkách vracím.

Kontroverznost filmu je zaručena především v osobě hlavního hrdiny. Jedná se o tehdy mladého studenta medicíny Ernesta Guevary de la Serna, jinak lépe známého pod pozdějším přízviskem Che Guevara. Kým vlastně je? Nepochopeným géniem, masovým vrahem, statečným revolucionářem, či jen tváří coby potisk na tričku? Film se nesnaží být adorací, a věřím, že ani levicovou agitkou, ale pokusem vrátit ze zpět. Co vedlo k tak zásadnímu životnímu obratu mladého a spíše filosoficky smýšlejícího medika? Co se musí stát, aby lidská duše byla ve snaze hromadně pomoci obtížena tolika „hromadnými proviněními“?

„Jednalo se o dva lidi, kteří měli zrovna společný kus cesty v jednom úseku svého života.“ Těmito slovy ze svého cestovního deníku začíná Ernesto Guevara popis dobrodružné výpravy, kterou podnikl se svým přítelem Albertem Granadou. Píše se rok 1952. Spojené státy americké zkouší svou vodíkovou pumu, Fulgentio Batista nastoluje na Kubě vojenský režim, v Bolívii stejně jako ve Venezuele probíhá občanská válka a v naší zemi vrcholí politický a likvidační proces s Rudolfem Slánským a dalšími "kolaboranty".

Další událostí je, že na motocyklu zn. Norton 500 se napříč Latinskou Amerikou vydává třiadvacetiletý Ernesto a jeho třicetiletý přítel Alberto, tehdy „větroplachý“ biolog, který se rád ohlédne za každou sukní a nejen to. Kdo z nich bude na společné cestě představovat dona Quijota a kdo Sancho Panzu?

Ernesto pochází z dobře situované, intelektuální, měšťanské rodiny. Je to mladík asi jako každý jiný i v dnešní době. Žije v určité společenské třídě, hmotně zajištěn a o bouřích světa se dozvídá leda z novin. Chce tedy poznat kontinent, na kterém žije, a tak se dává dohromady s kamarádem dobrodruhem. Pro příznivce motorek je třeba říci, že motorkářskou road-movie shlédnete asi jen v první třetině filmu, neboť jejich společná cesta využívá snad všech myslitelných dopravních prostředků.

Začátek filmu má romantický ráz, nejen proto, že Ernesto ze zastavuje u své dívky, aby po menším dilematu, zda zůstat či pokračovat, zvolil cestu za poznáním. Oba cestovatelé odkrývají svůj osobní charakter během cesty krásnou i zrádnou jihoamerickou přírodou a zejména v kontaktu s lidmi. Alberto je vášnivý tanečník stejně jako milovník žen, přičemž vás u jeho chování napadají spíše pojmy jako sexuální turistika s prvky adventury. Je jasné, že takový člověk není zrovna eticky zásadový. U Ernesta jste si od začátku jisti, že je jiný a nejen proto, že je Jihoameričan a neumí tančit. Zajímá se o lidi kolem, o jejich příběhy a často pohnuté osudy. Vždy na rozdíl od svého přítele je k lidem upřímný, i když by jim měl sdělit např. smrtelnou diagnózu, nehledě k tomu, že je schopen rychle proniknout do jádra problémů.

V průběhu cesty se však příběhy jednotlivých postav tváří tvář chudobě a sociální nespravedlnosti prostých lidí (zvláště původních jihoamerických obyvatel) začínají měnit. Pohledy na hornické doly s těžce pracujícími, umírající lidé na běžné nemoci, utlačované komunisty a vykořisťované Indiány budí v hlavním hrdinovi pocit beznaděje a nespravedlnosti světa. Ernestova osobnost, ač je mladší, začíná mít navrch, zatímco Alberto je stále více v roli jeho pobočníka.

Čím více se oba cestovatelé ocitají dále od domova, tím více narážejí na sociální útlak, chudobu, vykořeněnost a vyprázdněnost místních lidí, jejichž rezignovanost dobře symbolizuje popularita ve žvýkání listů koky. Situaci dobře dokresluje vzájemný rozhovor obou cestovatelů na legendární Machu Pikchu, kde Ernesto, jakožto těžký astmatik s „modrou knížkou“, který by se drženou zbraní spíše zranil, pomýšlí na to, že aby se nespravedlnost ve světě napravila, musejí mít utiskovaní zbraně.

Putování obou cestovatelů vrcholí v okamžiku kdy dorazí do církevního špitálu, kde řádové sestry léčí lepru. Tato nemoc, v Bibli známá jako malomocenství, je doslova zatížena symboly. Malomocenství v biblickém svědectví symbolizuje hřích, který má s touto nemocí podobné, že vás pomalu umrtvuje (hřích otupující srdce), nenávratně vám odumírají části těla (hřích rozkládající osobnost), kdy je člověk vyvržen ze společnosti a v konečném stadiu již nic(!) necítí.

V pralesním špitále jsou řádové sestry, které chtějí pomoci, avšak za cenu zbytečných pravidel a nařízení udržující separaci lidí. Tato pravidla Ernesto vědomě překračuje, čímž se dostává do konfliktu se sestrami. Už občasného čtenáře Bible ihned napadne vztah farizeů a Ježíše Krista. Ve filmu i ve skutečnosti bariéru mezi oběma částmi tábora představuje nebezpečná řeka (proto co pluje na ní i v ní), kterou náš hlavní hrdina v jednom okamžiku přeplave, jakkoliv při tom musí bojovat i se svou astmatickou skořápkou.

Ernesto, který překračuje hranice, aby byl s utiskovanými, separovanými, v tu chvíli zřetelně nabírá až biblicky mesiášské rysy. Ježíše Nazaretského také s radostí přijímají a milují všichni malomocní, nevěstky a celníci. Evangelia vypráví o tom, jak Ježíš, doby Boží syn, překračuje lidské bariéry, aby byl s každým, který je v nouzi.

Z mladého člověka, který je nejvíc šťastný mezi vyvrženci a bídníky, směje se, hraje s nimi fotbal, zpívá a „tančí“ se však stává nakonec někdo jiný. To je naznačeno na konci filmu, kdy se oba přátelé, Ernesto a Alberto na letišti loučí. Ernesto Guevara dela Serna odlétá na Kubu za Fidélem Castrem, aby se z něj stal Che Guevara. Svou „bezelstnost“ a hluboký soucit nasměroval do komunistické revoluce proti „ vykořisťovatelům“, kdy jeho úloha spočívala také v budování koncentračních táborů pro kubánské disidenty, homosexuály a postižené nemocí AIDS. Jaký náhlý obrat?

Che Guevarův osud je mi žel příkladem člověka, který na sebe naloží mesiášský úkol: napravit, zachránit a „spasit“ celý svět a jak jinak než lidskými prostředky. Jednoduše řečeno, rozhodl se spasit svět klackem, aby tím klackem byl ubit od Bolívijských vojáků (tam chtěl po vzoru Kuby uspořádat rudou revoluci). Jeho smrt tak byla zbytečná. Ráj na zemi se nekonal a na posledních ostrůvcích komunismu (Čína, Kuba, Sev. Korea) je patrné, že se ani konat nebude, dokonce že to není ani cílem.  Je-li tedy nějakého Mesiáše?

V Bibli se o něm píše jako o tom, který do poslední chvíle zůstal na straně opovržených, nemocných a „hříšných“, který se svou obětí s nimi solidarizoval a který všem přinesl mnohem větší moc: Boží lásku a odpuštění. Kristova smrt nebyla marná. O tom svědčí zpráva o prázdném hrobu a nám se stala evangeliem v pravém slova smyslu.

Co však v recenzích na film i následných diskusích naprosto zapadlo, byla osobnost Alberta Granady. Z lehkovážného donjuana, a ve srovnání s Ernestem připomínající Sancho Panzu, se stává tváří tvář putování obětavý bojovník s leprou, který postavil a dodnes (asi) řídí svou nemocnici. Alberto, který žije, naznačil cestu, po které se může každý vydat, tak jak umí. Alberto je skutečným vítězem tohoto příběhu, který se začal na motorce. Je vítězem, přestože jeho tvář na tričku nikdo asi nosit nebude. Ale svět je už asi takový.

Diarios de motocicleta, AČFK (projekt100), Brazílie 2005, 128 minut, od 12 let, 3 kopie, české titulky Režie: Walter Salles Scénář: Jose Rivera (podle knih Notas de viaje Ernesta "Che" Guevary a Con el Che por America Latina Alberta Granady) Kamera: Eric Gautier Hudba: Jorge Drexler, Gustavo Santaolalla Hrají: Gael García Bernal, Rodrigo De La Serna, Mercedes Moránová, Jean Pierre Noher, Lucas Oro.

Udělejte si na film názor svůj při sledování filmu. Ale nejlépe přijměte pozvání na letošní Sjezd (nejen) evangelické mládeže, do Havlíčkova Brodu od 29. září do 1. října, který ponese název: „Bez tebe to nejde“. V rámci sjezdu budou Motocyklové deníky promítány. Viz: http://mladez.evangnet.cz/