Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

O příběhu vzorného a pečlivého syna, který otci nikdy neodporuje a poslouchá jej na slovíčko. Vzorňák, sluňák: Mirek Dušín, Líza Simpsonová, Old Shaterhand... Čtení z Lukášova evangelia: 15,11-32 (O marnotratném synu)

Máme před sebou příběh, který je až moc známý. Syn kazisvět a nevděčník, co všechno prošustruje, prohýří s děvkami a když jí slupky s prasaty, s prosíkem se vrací domů. Tam na kolenou pozná svého otce jako milosrdného a laskavého. Kdo na kolenou klečí, vídá dál, zpívali jsme. Kdo klečí před Pánem Bohem na kolenou, vídá dál, víme sami dobře. Možná to zatím jen tušíme, protože ještě nevíme, že i tento příběh z Bible je o nás, o nevděčnících, že všechno co z Božích rukou dostávají, často prošustrují a nemají na nic víc než se pokorně vrátit. Vím na sobě sám moc dobře, že nejsem skvělý hospodář Božích darů, že spoustu hřiven zašantročím, zakopám do země, a pak ani nevím kam. Lezu v životě jako po zahradě a přemýšlím kam já, hňup, jsem to vlastně zakopal.

To je příběh o synech a Otci, s velkým „O“; příběh, kde Bůh vystupuje ve své nejvlastnější podobě – velkorysý, starostlivý, milující, trpělivý, odpouštějící a možná také vyučující.

Proč vyučující? To kvůli příběhu o starším bratrovi. O úplně jiném příběhu ze stejného místa v Bibli. O příběhu vzorného a pečlivého syna, který otci nikdy neodporuje a poslouchá jej na slovíčko. Vzorňák, sluňák: Mirek Dušín, Líza Simpsonová, Old Shaterhand, jednoduše klaďas. Jenže pak se vrátí velkohubý bratr a veškerá námaha je ta tam. Jak to? Nejlepší oděv, otcův prsten na ruku a nejlepší boty? No to je úžasný, zabijme vykrmené tele (které jsem tak pracně obstarával), hodujme, pijme, radujme se? Co to má znamenat? Pomátl se? A co já, nikdy jsem nic neporušil a nedostal jsem ani kůzle, abych mohl trochu zapařit s kamarády. Taková nespravedlnost.

Tak tohle je zcela jiný příběh – příběh o starším bratrovi, který mi připadá stejně tak marnotratný jako jeho mladší bratr. Je sice broučkovsky poslušný, ale k čemu jeho poslušnost vede? Z jeho reakce mi není dobře. Nevím proč, ale je s otevřeným koncem. Možná proto, abychom o starším bratru více přemýšleli. Co se stalo pak? Co udělal starší bratr? Smířil se, přijal svého bratra, veselil se a radoval, zůstal navždy zahořklý, a tak mu to hlavní uniklo? Nebo udělal něco jiného? Pokuste se ten příběh dovyprávět jako apokryf a koukejme přitom sobě do duše.

(Meditace pro setkání mládeže, 8.9.2006 v Havlíčkově Brodě)