Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Většina z nás jsou určitou měrou pod vlivem nábožného ducha (církevnictví). Pavel nás vyzývá: zkoušejte sami sebe, zda jste ve víře, sami sebe prověřujte (2 Kor 13,5). Projděme si následující znaky a prověřujme se. 1. Tendence vidět své hlavní poslání v napravování toho, o čem si myslíš, že je špatné. Takový člověk za sebou zanechá více rozkolů, než práce.

2. Neschopnost přijmout napomenutí, zvlášť pak od těch, o kterých si myslíš, že na tom nejsou duchovně tak dobře jako ty. Zamysli se, jak jsi v poslední době odpověděl někomu kdo tě chtěl nějak usměrnit.

3. Názor : nebudu naslouchat jiným lidem, pouze Bohu. Jelikož k nám Bůh mluví skrze jiné lidi, jedná se o zřejmou lež a ukazuje to na duchovní pýchu.

4. Tendence vidět více to, co je špatné na jiných lidech a v jiných církvích, než to, co je v nich dobré. Když byl Jan v údolí, viděl Babylon, ale když byl přenesen na "vysokou horu" uviděl nový Jeruzalém. (Zj 21:10). Když vidíme jenom Babylon, díváme se na věci ze špatné perspektivy. Ti, kteří mají pravdivý Boží vhled budou zaměřeni na to, co dělá Bůh, ne na lidské úspěchy a neúspěchy.

5. Vždy přítomný pocit viny, že nikdy nemůžeš dosáhnout toho, co po tobě Ježíš Kristus požaduje. To je kořen nábožného ducha, který zapříčiňuje, že svůj vztah k Bohu zakládáš víc na svých skutcích než na kříži.

6. Víra, že jsi tu od toho, abys napravil ostatní! Ten, kdo se ustanoví dozorcem v Božím království je zřídkakdy zapojen do práce, udržuje církev v neklidu a rozruchu a může zapříčinit vážné rozkoly.

7. Vůdcovství, které je panovačné, a netolerantní k slabostem druhých. Jakub to vyjádřil: Ale ta moudrost, která je shůry, je především čistá, dále pokojná, vlídná, povolná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nestranná a nepokrytecká. Ovoce spravedlnosti se pak v pokoji rozsívá těm, kdo působí pokoj (Jk 3:17).

8. Pocit, že jsi Bohu blíž než jiní lidé, nebo že z tvé služby a z tvého života má Bůh větší radost. Tento znak ukazuje na hluboký sebeklam, že se přibližujeme k Bohu spíš tím, jací jsme, než skrz Ježíše.

9. Pýcha na svoji duchovní dospělost nebo kázeň, obzvlášť když se porovnáš s ostatními. Pravá duchovní dospělost zahrnuje růst do Krista. Když se začneme porovnávat s druhými, je zřejmé, že jsme ztratili skutečný cíl – Krista.

10. Víra, že jsi přesně v obraze, a rozumíš tomu, co Bůh dělá. Zahrnuje to představu, že jsi zapojen do nejdůležitější práce, kterou Bůh dělá. Opět se jedná o duchovní pýchu a soběstřednost, dokonce i tehdy, kdyby tomu tak skutečně bylo. Ti, kterým bylo svěřeno nějaké důležité poslání, byli schopni jej naplnit, protože Bůh dává milost pokorným (Jk 4:6).

11. Mechanický modlitební život. Když cítíš úlevu, když tvůj čas vymezený na modlitbu se blíží ke konci, nebo když už jsi u konce svého modlitebního seznamu, tak podle toho poznáš, jak na tom jsi. Nikdy nepocítíš úlevu, že už skončil rozhovor s někým, koho miluješ.

12. Dělat věci tak, aby si toho ostatní všimli. Je to znak modlářství. Člověk bere ohledy více na lidi než na Boha a výsledkem je náboženství, skrze které člověk slouží lidem (a nakonec nejvíc sobě) namísto Bohu.

13. Pohoršení nad emotivními projevy. Když se nábožní lidé setkají se skutečným životem s Bohem, obvykle se jim to bude jevit jako přehnané, emociální a tělesné. Skutečná horlivost pro Boha je emociální a projevuje se. Pamatuješ na Davida, když vezl archu smlouvy do Jeruzaléma? A pamatuješ jak tím pohoršil svoji ženu Míkol a jak pak byla neplodná (2.Sam 7:23)? Vnitřní spoutanost povede k duchovní neplodnosti.

14. Nahrazuješ-li dílo Ducha Svatého vnějšími tělesnými projevy.
Myslíš, že pokání musí být nutně provázeno pláčem a naříkáním? Nebo že člověk, kterého se doopravdy dotkne Bůh musí spadnout? Přestože obojí může provázet dílo Ducha Svatého, tak pokavad začneš vyžadovat takovéto projevy, už je to v jiném duchu. Během shromážděních Jonathana Edwardse vThe First Great Awekening se Duch svatý dotknul jednoho z největších výtržníků a on ležel nehybně na zemi víc než 24 hodin. Dělo se tam více takových podivných projevů, ale tito lidé nebyli přitom skutečně proměněni. Edwards řekl, že ti, kteří napodobovali tyto projevy, přispěli ke konci probuzení více, než jeho skuteční odpůrci.

15. Snaha zabodovat ve svém duchovním životě. Cítíš se lépe, když jdeš na více křesťanských shromáždění, více čteš Bibli nebo děláš více věcí v církvi než ostatní? Vše o co se snažíš je dobré, ale mírou duchovního růstu je blízkost Pánu.

16. Jsi-li povzbuzen, když tvoje služba vypadá lépe než služba druhých. To zahrnuje i pocit zklamání, pokud se zdá, že jiné služby vypadají lépe nebo rostou rychleji.

17. Vyzdvihovat víc, co Bůh udělal v minulosti, než co dělá v přítomnosti. Bůh se nemění, on je tentýž včera dnes a navěky. Opona byla stržena, dnes můžeme být Bohu blíže než kdykoliv v minulosti. Nábožný duch nás vždy směřuje k tomu, abychom se s něčím porovnávali namísto přiblížení se více Pánu.

18. Sklon vždy zásadně podezírat nebo se stavět proti novým duchovním směrům. Jedná se o příznak žárlivosti, hlavní rys nábožného ducha nebo pýchy, což značí, že Bůh neudělá nic nového beze mne. Bůh zřídkakdy používá lidi s takovým postojem.

19. Sklon odmítat duchovní projevy, kterým nerozumíš. Je to příznak pýchy a povýšenosti, domnění, že naše názory jsou shodné s Božími. Skutečná pokora nás činí poučitelnými a otevřenými, trpělivě čekajícími na ovoce, než vyneseme své soudy. Proto jsme vybízeni: Všechno prověřujte; co je dobré, toho se držte (1.Tes 5:21).

20. Poukazování na tělesnost v církvi. V církvi je daleko více tělesnosti a daleko méně Ducha Svatého, než si ten největší kritik myslí. Musíme se učit, jak se osvobodit od naší tělesnosti a jak růst v poddanosti Duchu Svatému. Ale kritik se bude snažit zničit ty, kteří žijí z 60 procent tělesně, ačkoliv udělali velký pokrok, protože loni žili tělesně z 95 procent! Namísto kritiky by jim měli pomoc v růstu.

21. Nespokojenost s nedospělostí v církvi. Bůh nám odpouští jistou míru naší nedospělosti. Můj čtyřletý syn je nedospělý ve srovnání s mým čtrnáctiletým synem, ale to je  v pořádku. Ve skutečnosti se může zdát mému čtyřletému ten čtrnáctiletý velmi dospělý. Idealizující nábožný duch vidí pouze nedospělost a nebere v úvahu jiné důležité faktory. Kdo se cítí být dospělejší, je poslán právě k těm "méně dospělým".

22. Neschopnost radovat se z něčeho, co nepokládáš za dokonalé popřípadě téměř dokonalé. Bůh je s lidmi a dokonce dal svůj život jako výkupné za padlé lidstvo. Apoštolé, kteří byli povoláni k budování církve, by  klidně mohli figurovat na seznamu lidí "Nejméně vhodných následníků". Pokud zůstáváme v Bohu, tak se stane i naší přirozeností, že nebudeme kolem sebe vidět pouze jací lidé jsou, ale také jakými se mohou stát.

23. Jestli při pročítání těchto znaků myslíš na lidi kolem sebe, tak můžeš mít vážný problém s nábožným duchem.

podle Ricka Joynera