Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

moderní variace na Komenského Labyrint světa a ráj srdce, článek byl uveřejněný v časopise Sedmá generace

„Labyrint světa to jest světlé vymalování, kterak v tom světě a věcech jeho všechněch nic není než matení a motání, kolotání a lopotování, mámení a šalba, bída a tesknost, a naposledy omrzení všeho a zoufání,“ píše Jan Amos Komenský na úvod svého satirického, alegorického cestopisu. Jakpak by asi jeho hrdina pochodil dnes?

Je tomu už 350 let, co se Komenského poutník uchýlil do domu srdce svého a zavřel po sobě dvéře. A byl by možná v odlehlém klášteře Žerotínského pralesa zůstal navždy, kdyby při jedné ze svých meditativních procházek nezakopl o pohozenou zprávu OSN Globální environmentální výhled GEO-4 . Se zatajeným dechem si po kompletáři pročetl šest set stran textu včetně věcného rejstříku. Stránku po stránce, graf po grafu, tabulku po tabulce se v něm utvrzovalo mrazivé tušení, že se světem to jde prudce z kopce. Podnebí se mění, druhy zvířat a rostlin rychle vymírají, obyvatel přibývá, ale zdrojů včetně pitné vody ubývá. Neblahé trendy prý lidstvo vystavují zkoušce nejtěžší. I chtěl se na vlastní oči přesvědčit, co ve zprávě stálo, a zvědět, u koho pomoc hledat a zda se přece jen nějaká naděje nerýsuje. Vzal si hůl a mošnu, rozloučil se s bratry a přes trouchnivějící padlé velikány se prodíral náletem původních druhů listnáčů a jedlí směrem, o kterém se tradovalo, že vede do vesnice.

Po několika dnech skutečně narazil na polní cestu a v dálce zahlédl zář pouličního osvětlení, které více než pod nohy svítilo Pánu Bohu do oken. Podle hluku permanentně puštěné televize snadno našel hospodu, kde se chtěl posilnit a promyslet si, kam vlastně půjde. A než se stačil porozhlédnout po volném místě, kdosi ho bodře poplácal po zádech a táhl za rukáv ke stolu v nekuřáckém koutě totálně zakouřeného lokálu. Staří známí Mámil a Všudybud Všezvěd! Hned jim vylíčil, kterak o zprávu zakopl, co se v ní dozvěděl a že nedojde klidu, dokud nezjistí, co a jak. A tovaryši hned, že oni ve světě se vyznají a že jeho průvodci budou. Za rozbřesku, ještě než poslední štamgasti od hracích automatů odpadli, vydali se naši přátelé na cestu. Optimista Mámil poutníkovi nasadil namísto růžových brýlí zelená skla s ÚV filtrem a Všudybud mu namísto uzdy (ta se do dnešních liberálních poměrů nehodí) dal do ruky nejmodernější mobil s roamingem, WAPem, empétrojkami a foťákem, aby byl in. Poutník sice neměl potuchy, o čem to mluví, ale po třicetileté válce už byl zvyklý na všechno.

Poutník prohledává stav spotřebitelů

Obzvláště Mámil hýřil radostí ze shledání a neustále rozhazoval rukama, když se při čekání na zpožděný vlak snažil poutníkovi předat svoji vizi vývoje lidstva. Ano, máme problémy, ale také řešení. Vždyť už nyní se na pultech obchodů setkáváme se zbožím z šetrně obhospodařovaných polí a lesů, i s výrobky, které pocházející z férového obchodu. A jakou sílu má teprve takový nákupní košík! Osvícená ekologická výchova spojená s uvědomělou spotřebou dozajista povedou k šetrnějšímu způsobu života. Zákazníci svojí poptávkou donutí firmy, aby produkovaly v harmonii s přírodou… Mezitím vlak přijel k nástupišti a všichni tři nasedli do prázdného vagonu. Pro průvodčího to bylo vítané zpestření pracovní doby. Od té chvíle, co v pravidelných intervalech ztrácejí výhodné jízdenky na své výhodnosti, cestujícího aby pohledal. Všudybud Všezvěd celou dobu mlčel a skrz špinavé okno sledoval záplavu aut a kamionů jedoucích po nově rozšířené silnici vinoucí se podél tratě. „Uvidíš, že jsem měl pravdu,“ dodal ještě Mámil, když z vlaku přestupovali na speciální linku MHD, která zadarmo vozila zákazníky do nákupního centra na kraji města.

Když přes rozlehlé parkoviště konečně přišli do nákupního komplexu, posunul si poutník zelené brýle na nose a rozhlédl se kolem sebe: Když sem na některé v tom houfu pohleděl, trajedií sem spatřil. Byli zajisté nejedni spjatí nejednostejné vůle, jeden chtěl tak, a druhý onak; jeden sem, druhý tam: pak se nesnadnili, vadili, hryzli. Tento žaloval mimo jdoucím to, onen ono: tož když nebyl, kdo by rozhodl, vpéřili se do sebe sami, pěsťovali se a knytlovali škaredě; smířil-li je kdo, po chvíli byli v sobě zas.

Matka: Necourejte se tak, ať ještě stihnem tu slevovku v Lidlu!
Syn: Do Lidlu nejdu. Káceli kvůli svým obchodům stromy a prodávají zboží bez udání původu.
Dcera: Jééé, nepruď zas. Mother, můžu si zajít na Big Maca?
Syn: To chceš skončit jak ti Amíci? Dyť pod nima se ten kontinent brzo propadne.
Dcera: Si cucej ten svůj biomošt, přežvykuj tempeh a mě nech žít, ekoteroristo.
Syn: A ty zas nech krávu žít, krávo.
Dcera: Seš normální pokrytec. Kvůli tý tvý sóji kácej v Brazílii pralesy, abys věděl.
Děda: Že se nestydíte takto si nadávat!
Otec: Nechte toho. Taky mám rád svůj klídek… a sóju můžu, jenom když je mezi dvěma kusy vepřovýho.
Syn: Mami, vezměme aspoň tuhle fair trade kávu. Je jen za stovku.
Matka: Copak jsem ti už stokrát neříkala, že na to nemáme? Kdybych mohla, tak ty nebožáky podpořím, ale víš, kolik splácíme na hypotéku, ne?
Otec: Stejně to nemá smysl, kdovíkde ty peníze nakonec skončí.
Syn: Hlavně, že na hamburgery máme…
Otec: No to si piš. Když nebudeš jíst maso, tak ti zakrní mozek, chytráku. A to já si teda na triko nevezmu. Už teď evidentně blbneš…
Matka: Nech ho. Zato ty jsi úplnej Einstein — a omítky nahazuješ vomylem, viď?
Otec: Furt beru dvakrát tolik, co ty, tak nešlap, nelámej, jo?
Matka: Protože jsou ženský platově znevýhodněný. A zajdi ještě pro dva balíky dobré vody.
Děda: Já chci normální flašky, připomínají mi mládí…
Dcera: Kdo by se s tím jako tahal? Dyť je to trapný.
Syn: Ty seš trapná. Všichni, kdo kupujou balenou vodu, když mají tu samou doma z kohoutku, jsou trapní!
Matka: Co zas do tebe vjelo? Vyber si radši něco, to tě uklidní. Četla jsem tuhle, že nakupování uklidňuje.
Syn: Hm, to vidím… (Hoch nakonec sáhl po lahvi biomoštu, pobrukoval si pro sebe „Drink nut, pik nut“ a přemítal nad otázkou, kolik biovýrobků je třeba koupit, aby byl svět lepší.)

Poďme odsud: já v tomto stavu více marnosti než čeho vidím, řekl poutník a sklesle si sedl v atriu vedle květináče s plastovou palmou. Mámil se krátce zamyslel a jiskra v jeho očích prozrazovala, že už má další plán: „Vezmu tě na biofarmu, tam přijdeš na jiné myšlenky.“

Poutník prohledává stav biozemědělců

Mohlo mě napadnout, že po třech a půl stovky let v pralese bude z nákupního centra v šoku, ať už tam mají nebo nemají bio, rozvažoval pro sebe Mámil. Zatím ještě hustá železniční síť jim dovolovala se poměrně operativně přesunout zpátky na venkov. Při procházce úzkou asfaltkou se zbytky údajně přestárlé aleje, kterou místní radní ještě nestačili celou vykácet, je zalévalo příjemně teplé odpolední slunce. Zatímco Všudybud počítal pařezy evidentně zdravých stromů, Mámil se horlivě pustil do přednášky o významu ekologického zemědělství, které pečuje o krajinu i zvířata a produkuje zdravé potraviny. Poutník ze sebe postupně otřepával stres velkoměsta a vyprávění o biofarmách, které rozumí přírodě a zároveň mají potenciál nasytit svět, mu vracelo dobrou náladu. Vzpomněl si na zeleninovou zahrádku u kláštera a na chvíli ho přepadl stesk. Když však uviděl obrysy starodávného stavení, zaplašil chmury a přidal do kroku.

Měli štěstí. Ze statku právě odjížděla belgická rodina, a tak se přestavěná půda pro eko-turisty toužící po vesnické idyle stala na týden jejich domovem. Třetí den se u večeře setkali s farmářovým synem, který si přijel na nějaký čas odpočinout od svého doktorandského studia environmentalistiky. Na kus řeči zavítal i soused, jenž po Listopadu odkoupil místní JZD s velkochovem brojlerů.

Bio-sedlák: Mámo, tak nos na stůl.
Máma: Už to bude, dnes máme kůzlečí na smetaně s borůvkami.
Majitel JZD: Panečku, tuhle vaši specialitku si nenechám ujít.
Syn: Mami, mně dej jenom přílohu, maso jíst nebudu.
Majitel JZD: A co ti na něm nevoní?
Syn: Maso je prostě vražda.
Bio-sedlák: I to naše biokůzlečí? Víš přece, že se u nás kozy mají jako v peřince.
Syn: Vždyť je ani nenecháte se normálně pást na louce.
Bio-sedlák: Protože by mohly sežrat něco špatného, a to se hned projeví na chuti mléka. Ale výběh mají pěkný, na metr podle zákona.
Syn: Hm, a kůzlata necháváte vozit kamionem přes celou republiku až do Německa.
Bio-sedlák: A co máme dělat, když tady nejsou žádná biojatka pro malá zvířata? A Němci aspoň slušně zaplatí.
Syn: Ale už tě nezajímá, jak ta kůzlata na těch jatkách skončí. To, co se tam děje, je teror! I v tom vašem velkochovu, sousede.
Majitel JZD: Jakej teror? Když každej Čech sní ročně osmdesát kilo masa, tak se to snad musí někde vyrobit a podříznout, ne? O co ti de? Vyhlášky plníme. Na rozdíl od jiných zemí se u nás brojleři mají stejně, jako když naši lidé jedou do lázní.
Syn: A navíc mají 17 hodin denně skvělé osvětlení a můžou si tam číst, že?
Majitel JZD: Víš, kolik by stálo kilo masa, kdybysme se s každým brojlerem mazali, jak ty si představuješ? Vždyť by to nikdo nekupoval, a my bychom chcípli hlady. Ani tvůj táta si nemůže dovolit ty svý kozy moc rozmazlovat. A i tak máte jogurty drahý a kupujou to snad akorát Pražáci. Jó, ti na to asi maj. Co jako máme podle tebe dělat?
Syn: To je jednoduché: neubližujte, kde nemusíte. A nejde jen o brojlery. Unikátní louky pod Černým lesem zlikvidovali komunisti intenzivní pastvou, a pod vašim vedením to dvacet let po Listopadu není o moc lepší.
Majitel JZD: Ano, na to jsme čekali, až přijedou ochranáři z města a poradí! Já mám jiný starosti, než se srát s nějakým záborníčkem křivým, nebo medovým, nebo co. A seru na ty vaše ptáky. Neznáte hranici, kde je pták a kde je člověk.
Bio-sedlák: No tak, sousede… To se ti, chlapče, lehce řekne, taky bych raději viděl ty naše holky na louce, ale my musíme prodat mléko, sýry a jogurty za nějakou rozumnou cenu, tomu je všechno podřízeno. A kdopak ti platí na studia a všechno ostatní? Ten tvůj poznávací pobyt v severských zemích taky nebyl zadarmo, nemluvě o novém foťáku, který jsme ti z půlky financovali, když ti ten starý spadl při pochodu Šumavou a Bavorským lesem do rašeliniště. Myslíš, že bychom…

Toho dne se poutník zavřel ve svém pokoji, sundal si brýle a přemýšlel o marnosti našeho počínání i mnohých potřeb: Poněvadž zajisté lidské tělo skrovničkým a prostičkým jídlem a pitím se přechovati; skrovničkým a prostičkým rouchem přiodíti; skrovničkým a prostičkým staveníčkem přichrániti dá: patrné jest, že maličkéa skrovničké o ně péče a práce potřebí, tak jakž za starodávna bývalo.

A když se ráno vydal do nedalekých lesů, a vrátil se až za soumraku skleslejší než předtím, poradil se Mámil s Všudybudem a navrhli mu, že jeho mysl pookřeje, když uvidí, jak ti nejučenější z lidí debatují o problémech životního prostředí a jak jsou motorem pozitivních změn.

Poutník prohledává stav expertů

Konference zaštítěná Hradním Planetologem nesla název Je třeba zachraňovat svět? a pozvánku na křídovém papíře dostala elita nezávislých expertů. Naši přátelé se vmísili mezi novináře a snažili se chytit za šos diskusi, uprostřed které se ocitli. Kvůli dopravní zácpě na D1 přišli nejen o začátek debaty, ale i o úvodní projev zástupce hlavního sponzora a zdarma rozdávané igelitové tašky plné propagačních materiálů se žlutou lebkou. A když se Mámil nedíval, posunul si poutník opět své brýle o trošku níž: A aj, svády, různice, rvačky, shon mezi nimi. Řídký tu byl, kdož by s někým táhanice neměl… Nebo sotvá kdo co promluvil, aby mu hned jiný někdo naodpor nevstoupil, i o snih, bílý-li jest či černý; i o oheň, horký-li jest či studený, hadruňky byly.

Ekolog: Víte, že jsme v posledních třech desetiletích vyčerpali třetinu přírodních zdrojů planety?
Ekonom: Chtít po nás, abychom dnes přírodní zdroje nespotřebovávali a zachovali je pro budoucí generace, je jako chtít po chudých, aby obdarovávali bohaté.
Ekolog: Milý kolego, když už si berete chudé do úst, víte, kolik lidí ročně umírá v rozvojovém světě na choroby spojené s nekvalitní vodou? Tři miliony!
Ekonom: Ale z dlouhodobého hlediska dochází ke stagnaci, případně k pomalému zlepšování kvality vod. Zejména tam, kde nejsou tržní mechanismy omezovány státními regulacemi.
Ekolog: No to snad nemyslíte vážně! Kde například?
Ekonom: Třeba u nás.
Ekolog: Ale kdeže! Podle posledního indexu ekologického výkonu máme nejhorší kvalitu vod nejen v Evropě, ale téměř na celém světě!
Ekonom: Každý přece ví, že se na naše řeky vrátili bobři. Že jsme nesmírně vyčistili vzduch. Že máme nejvíc lesů v novodobé historii, a tak dál. Každý rozumný člověk, na rozdíl od mediálně přitažlivých alarmistů, to prostě vidí.
Ekolog: Ne, ne a stokrát ne! Vytrháváte z kontextu. Víte, že každou minutu je v amazonském pralese pokáceno 2000 stromů? Že počet biologických druhů neustále klesá? Že emise skleníkových plynů spouštějí klimatické změny s nedozírnými následky?
Ekonom: Čím více oxidu uhličitého, tím více rostlin na Zemi, a tím více potravy pro živočichy. Nesnažme se centrálně plánovat atmosféru. Příroda si pomůže sama.
Ekolog: Koneckonců možná ano, ale my už tu nemusíme být. Tušíte vůbec, jak obrovsky plýtváme jejím bohatstvím? Že například po půl roce od zakoupení už slouží jenom jedno procento zboží?
Ekonom: Milý, leč nevzdělaný kolego: abychom jako společnost stále víc prosperovali, potřebujeme neustále zrychlovat koloběh konzumace, likvidace a nahrazování zboží. To se přece učí v prvním semestru, který jste patrně vynechal.
Ekolog: U nás se zase v prvním semestru učí, že na planetě s limitním objemem zdrojů nemůžeme donekonečna růst. To byste ale přirozeně musel ekologii považovat za vědu.

Moderátor: Pánové, jistě nejsem sám, kdo by poslouchal tuto inspirující polemiku další hodiny, ale bohužel čas nás tlačí. Vyhlašuji přestávku na oběd, poté následuje panel Hrozí nám doba ledová?

Hradní Planetolog: No počkejte, musím reagovat na módní slůvka a ošklivé větičky tady pana ekologa. Žádné ničení planety nevidím, nikdy v životě jsem neviděl a nemyslím, že nějaký vážný a rozumný člověk by to mohl říci.

Všudybud Všezvěd ještě ani nedopil přírodní pramenitou vodu z PET lahve a nestačil ochutnat chlebíčky s krevetami, když ho poutník zatahal za rukáv se slovy: Pospěšme odtud, již mne tu teskno. „Netruchli, do poslanecké sněmovny je to odtud, co by novelou zákona dohodil. A tam teprve poznáš, že nic není tak černé, jak se ze zprávy OSN zdá,“ zahlaholil Mámil a přidal výčet ekologické legislativy, která snížila emise oxidu siřičitého, zachránila planetu před rozšiřující se ozonovou dírou, podpořila obnovitelné zdroje energie… a když právě vyjmenovával jednotlivá území NATURA 2000, překročili práh sněmovního paláce.

Poutník prohledává stav vrchnosti

Všudybud se s úšklebkem ohlídl po tympanonu s Cicerovým citátem Blaho státu budiž nejvyšším zákonem, a začal si pro sebe vytipovávat, kdo že je poslanec a kdo lobbista. V sále, kuloárech i kantýně to šumělo, místy i vřelo.

Modrý politik: Jsme si vědomi významu zvyšování kvality životních podmínek pro naše občany. Proto chceme urychlit budování dálnic, rychlostních silnic a modernizovat vybrané, asi dvě nebo tři, železniční tratě. K tomu jako bonus prokopeme kanál od jihu na sever a postavíme novou ranvej.
Rudý politik: Ochranu životního prostředí, přírody a krajiny pokládám osobně za jeden z nejnaléhavějších úkolů současnosti. Kdybychom byli u moci, postavíme minimálně dvě ranveje a budeme dotovat letenky pro naše sociálně slabší spoluobčany.
Oranžový politik: Naše republika se musí rozhodně a zodpovědně přihlásit k boji proti globální změně klimatu. Ale, pánové a dámy, ruku na srdce, když se nepřidají i jiné země, sami bychom se rozhodně obětovat neměli.
Bílý politik: Oběť? Jen to ne. Vždycky jsem chtěl, aby naše země byla bezpečné místo. Ale nejenom naše země. Celý svět a vesmír. A nejenom pro člověka. Pro celou přírodu. Aniž by to ovšem bylo na úkor rozvoje průmyslu!
Oranžový politik: Správně, musíme nabídnout projekty, které by nastartovaly udržitelný a intenzivní rozvoj regionů, například těžbu čistého uhlí a bezpečného uranu.
Modrý politik: Výjimečně s vámi souhlasím. Rezignovat na uhlí a jádro znamená vzdát se své nezávislosti. Samozřejmě, že žádný jaderný reaktor nepostavíme bez předchozí věcné celonárodní diskuse.
Zelený politik: Ale my musíme, milý kolego, především modernizovat. Budoucnost je v efektivnějších technologiích, obnovitelné energii, úsporách a lokálních ekonomikách.
Oranžový politik: Nenechte se vysmát, představa nezaměstnaných havířů vesele poskakujících, tu v remízu, tu na louce, jak nadšeně čichají k polním kvítkům a trhají šťovík k nedělnímu obědu, je sice idylická a oku ekologa lahodí, s realitou dnešní pánve má však pramálo společného.
Rudý politik: Ano, důrazně varuji před tím, aby se do debaty o energetické budoucnosti zatahovala ideologie!
Bílý politik: Je to tak i tak, modernizace ano, ale jádro bych také nezavrhoval. A co že to vlastně dneska máme projednávat?
Všichni přes sebe: Hlavně věcně, pane kolego, transparentně a bez byrokracie!

Všudybud se jako jediný z našich přátel dobře bavil. „Koneckonců i císař Josef II. sem rád chodil za divadlem,“ prohodil nenuceně, „než vyhořelo. A dneska to tady taky pěkně žhne.“ Poutník, pozorujíc dění s posunutými brýlemi, se na Mámila téměř s výčitkou obrátil: Ten stav mnoho marnosti a blýštící se bídy v sobě kryje. Otočil se na patě a nezastavil se až na náměstí: Jmenovitě řídko který z nich všecky oudy měl, každému teměř něčeho potřebného se nedostávalo. Někteří neměli uší, jimiž by stížnosti poddaných vyslýchati; jiní očí, jimiž by neřády před sebou znamenati; jiní nosu, kterýmž by šibalů proti právu uklady čenichati, jiní jazyku, kterýmž by za němé utištěné promlouvati; jiní rukou, kterýmiž by spravedlnosti vykonávati mohli; mnozí ani srdce neměli, aby, co spravedlnost káže, konati směli.

Poutník mezi novináře trefil

„Dobrá, uznávám, že mezi poslanci je spousta tlučhubů a nadarmo ze sněmovní kantýny koláč ujídají, ovšem stav novinářský jim to nakonec dá pěkně vyžrat,“ chlácholil poutníka Mámil, který se opět dostal do kondice: „Novináři, to je čtvrtý stav, co čtvrtý… sedmá velmoc to je, co velmoc… hlídací psi demokracie to jsou.“ Poutník jen rezignovaně mávl rukou, ale přece jenom se nechal ještě zlákat na další štaci.

Podzemka je vyplivla na periferii města, kde se tyčil multimediální palác. „Mám tu své známé,“ mrkl na poutníka Všudybud. A už seděli v newsroomu na redakční poradě.

Šéfredaktor: Tak jak to zase poslepujem?
Redaktorka: Trochu politiky, kapičku násilí, přidáme katastrofu, okořeníme sexem a ozdobíme mláďátkem ze zoo.
Šéfredaktor: Ty ses nám pěkně zapracovala, ani to nebolelo. Tak co si vezmeš?

Redaktorka: No, mám echo, že budou u nás na jihu stavět automobilku.
Šéfredaktor: A v čem je jako problém? Nějaká tlačenka? Spadlý stromy? Nasraní domorodci?
Elév: Už jsem o tom slyšel. Nemají stavební povolení, ale podmázli starostu, který preventivně nechal vykácet kus lesa a hrozí lidem, že když nedají pozemek, nechá jim ho vyvlastnit.
Šéfredaktor: Hmm, dobrý, na otevírák to sice nevypadá, ale furt lepší než nějaká trapná klíšťata. A víme, kdo to staví?
Elév: Tata z Indie, chtějí tam vyrábět nejlevnější auto na světě Tata Nano.
Šéfredaktor: Tak pozor, mladej. Ti Tataři už maj u nás předplacenou sérii PR článků.
Redaktor: Z hlediska vyššího principu tržního je to fakt vo hubu. Tak tam třeba šupnem, že sedláci v Újezdě objevili záhadné kruhy v kukuřici. Fláknem do toho GMO, ekoteroristy i Dänikena s ufony.
Redaktorka: A ty o tom máš páru?
Redaktor: Že váháš. Už jsem psal zasvěcené komentáře o válce v Iráku, analýzy vývoje změn klimatu i recenzi na Pražské jaro. Nemluvě o necenzurovaném životopisu Jiřinky Bohdalové a receptech do našeho koutku Vaříme z vody. Hlavně: není to nic proti ničemu a lidi o tom budou na Akutně.cz vášnivě plkat několik dní.
Šéfredaktor: Skvělé, pošleme tam fotografku s vrtulníkem. A ty si, hochu, přece jen střihni ta rozzuřená klíšťata, to je v létě sichr. Jenom vynech kritiku očkování, ať nepřijdem o inzerenta jako minule.
Elév: Dyť je to jen nafouknutá bublina, nemoh bych radši psát o kůrovci v Tatrách? Ty postřiky jsou hrozný.
Šéfredaktor: Koho to zajímá, nějaký tvý přátele zelenýho údolí? Ti nám prodej nezvýší. Vymáčkni z těch klíšťat téma na trojku a krapet tu encefalitidu rozmázni. A nezapomeň zdůraznit, že odborníci jsou rozděleni na dva tábory, ať sme vyvážený.
Redaktorka: Když už jsme u těch zvířat, zašla bych do tý zoo, prej tam maj ledního medvěda už čtyřicet dní v depresi…
Šéfredaktor: A co mu jako je?
Redaktorka: Nevím, asi z toho globálního voteplování… nebo že mu nikdo nechce dát.
Šéfredaktor: Skvělé, konečně sex, di do něj. A brnkni pak Uzlovi nebo Cílkovi, oni ti něco nakecaj…
Redaktorka: Jasně kvasně.
Šéfredaktor: A kde máme nějaké to násilí? (Brouká si: „Někde je zločin denním chlebem / někde je hlad a kurděje / jen tady se nic neděje.“)
Redaktor: Co bys řek na titulek „Hlídejte si své děti. Číhá na ně příbuzný, vrah i pedofil“?
Šéfredaktor: Bingo. Jsme komplet. Deme na to. A nezapomeňte, že jsme nejdůvěryhodnější plátek, tak ať to podle toho vypadá.

Poutník se podiveně obrátil na Mámila: I co se pak to tu spravuje? Komedií-li tito jakou strojí? A otočil se do pléna a halasně zvolal: Takže kdo se vámi zpravují, ledakdy se ledačemus daremně těší, ledačehos děsí, an to v dým je. Protož chválím ty, kteří, šibřiňků těch nedbajíce, prací svých si hledí. Už se nadechoval na další provolání, ale Všudybud ho vytáhl za límec na chodbu.

Poutník prosí o radu Nejvyššího WebMastera

Marně Mámil poutníkovi nabízel, že ještě navštíví duchovní stav, kde v posledních letech taky ledacos zezelenalo. Poutník jen opáčil, že listů biskupské konference mají v knihově plný regál a papežské encykliky jim chodí taky ve třech výtiscích. Už i Mámila na chvíli opustila trpělivost. Znovu se ale dlouze zamyslel, a vytáhl z rukávu své poslední eko-eso: zelené bojovníky. Navrhují ekologická řešení, jež zajistí zdravé a čisté prostředí pro život každého z nás. Prosazují zákony, jež nastartují moderní čisté technologie, nebo lepší recyklační služby pro naše domy a byty, aby třídit odpad bylo stejně snadné jako jej sypat do popelnice. Také bojují proti pytlákům, kteří ilegálně střílejí zákonem chráněné šelmy, což je zakázané… Ale poutník ho už neposlouchal, rozšlapal zelené brýle, Všudybudovi vrazil do ruky mobil a rychlým krokem se pustil ulicí, aniž věděl kam. Ještě slyšel Všudybuda, jak za ním volá: „Poraď se s Nejvyšším WebMasterem.“ S kým? proletělo mu hlavou, když tu vrazil do poutače internetové kavárny. Že by znamení? Vešel tedy dovnitř. WebMastera tam dobře znali, navíc mu představili Emaila, který prý doručuje zprávy rychleji než žerotínský pošťák.

Poutník: Je ekologická krize, nebo není?
WebMaster: Ne, ekologická krize není.
Poutník: Proč je tedy člověk ze všeho otrávený?
WebMaster: Podle všeho je to důsledek honby za štěstím.
Poutník: A štěstí je?
WebMaster: Ne, ani štěstí není. Navrať se, odkuds vyšel, do domu svého, a zavři po sobě dvéře.

Poutník sklopil zrak a mlčky se vyšoural ven. V tu chvíli netušil, jak těžký úkol mu WebMaster uložil. Když se po několika dnech opět ocitl na polní cestě vedoucí k pralesu, zjistil, že už tam žádný prales není. Všude vůkol se rozprostírala obrovská paseka, rozježděná těžkou lesní technikou, a po svazích tekly proudy vody a bahna; noční bouřka udělala své. „Klášter vám včera sundali buldozerem,“ ozval se za poutníkovými zády známý hlas. Pošťák. „Povede tudy dálnice a támhle na kopci budou stavět velké nákupní a zábavní centrum, aquapark, nějaký hotely a tak. Prej to přinese do kraje nový pracovní místa a tu… prosperitu.“ Když viděl ve vyděšeném poutníkově obličeji obrovský otazník, ještě dodal: „Bratři s tím samozřejmě nesouhlasili, ale pozemek jim vyvlastnili ve veřejném zájmu. Nabízeli jim náhradní bydlení v těch bytovkách po ruských vojácích, ale odmítli to a odjeli do jednoho kláštera ve Švýcarech. Prý, až se tu ukážete, mám vám dát tento dopis.“ Poutníkovi se zatmělo před očima, tělem mu projela prudká bolest, a pak už vnímal jen tmu a ticho… Ležel vedle své postele, svíčka už dávno dohořela, a cítil, že se mu do břicha zarývá něco hranatého. Zpráva OSN. Byl to jen sen? Vyskočil na nohy, proběhl klášterem a zeleninovou zahrádkou až do pralesa. Do cely se vrátil unavený, ale šťastný. A prý, že štěstí není!

Ještě než začaly ranní chvály, spálil celou zprávu v kamnech. Emise neemise.

Poznámka: Všechny postavy a události nejsou smyšlené a jejich podobnost s realitou není čistě náhodná.

Děkujeme za laskavé svolení redakce časopisu Sedmá generace ke zveřejnění tohoto článku.

http://www.sedmagenerace.cz/