Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

ranní pobožnost na sjezdu (nejen) evangelické mládeže v Litomyšli. Název sjezdu "Mezi námi aneb o komunikaci mezi lidmi, v partnerství, sám se sebou, s Bohem".

Gn 28,10-15 (Jákobův sen v Bét-elu)

Milí mládežáci, dnes ráno jsem Vám chtěl vyřídit toto: „Bůh se ze světa nestáhnul, neodletěl na dovolenou, nýbrž je s námi, s našimi průšvihy i s našimi radostmi – nepřestává s námi komunikovat, je „Mezi námi“. O tom je také příběh, který jsem vám četl. Aby to bylo jasné třeba evangelíkům v Praze Kobylisích, tak si podle Jákobova žebříku pojmenovali sbor.

Praotec Jákob byl docela šplhoun. Nějak se nemohl vyrovnat s tím, že je o deset minut mladší než brácha Ezau. Tak mu od malička takovými úskoky šlapal na paty, až to došlapal na prvorozenectví. Samozřejmě, že podfukem. Teď zrovna zdrhá před Ezauem, aby mu „brácha chlupáč“ nenabančil. Tak to dopadá se všemi šplhouny, kterým narostly špičaté lokte a chtějí být všude první. Jejich snaha se často obrátí proti nim samým.

Jenže nyní, na útěku, s těžkým kamenem pod hlavou, v osamělosti, se Jákobovi zdá sen – o žebříku. Jistě každému se zdá něco jiného, někomu se dnes v noci třeba zdálo, že je slavná rocková hvězda, jinému, že hraje s Barošem v útoku a někdo je ve snech obklopen krásnými děvčaty. Jákobovi se zdá žebřík. Ale ten žebřík není ledajaký. Dosahuje až k nebesům a po něm vystupují a sestupují poslové Boží. Nyní byste asi čekali, že se Jákob rozeběhne, posly Boží odstrčí až z nich peří začne lítat a po tom žebříku se začne škrábat do nebe. Tak to čas od času zbožní šplhouni dělají a Jákob by to dřív udělal také.

Jenže nyní zůstane, jak je. Neboť od této chvíle ví to nejdůležitější. Není potřeba si vše pro sebe urvat, není potřeba všude být první, není potřeba v přestrojení tátovi podstrojovat švestičky ze zahrádky. Nejsme na všechno sami. Bůh se světem komunikuje, sesílá své posly po svém komunikačním žebříku a ti zase vystupují zpět. Jen je potřeba mít pořádně otevřené oči, zvlášť v neděli mít v kostele pořádně nabroušené uši a neuvíznout v síti přízemnosti. Bůh je mezi námi a je také mezi vámi, ve vašich životech, v rodinách, v partnerství a na sjezdu v Litomyšli. Nám všem, Jákobům, dal slib: Nikdy tě neopustím, ale učiním, co jsem ti slíbil. Hospodin je mezi námi, mysleme na to a tu jeho dnešní přítomnost si užijte. Amen.

Píseň Svítá 31 Úterý končí středou ("možno zpívat s nadějí, že úterý končí středou, že za mnou jsou všechny těžké věci, nejde o pasivní odevzdanost, ale o naději nového dne a nové šance"... Tomáš Najbrt)