Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Kousek od posledního stavení zastavilo luxusní  auto. Světlo uvnitř ozářilo ostře řezanou mužskou tvář. Přestože se stmívalo, jeho oči kryly elegantní sluneční brýle. Sáhl do kapsy a vytáhl list papíru. Tam, kde byl list složený, se už místy protrhal. Opatrně list narovnal a začal číst slova, která znal už dávno zpaměti:

Můj otče,

končí jedna etapa mého života. Odcházím, abych se naučil žít nezávisle na Tobě, na Tvých radách a na Tvých penězích. Nevěřím, že svět je tak tvrdý, jak říkáš. Nevěřím, že lidé jsou tak zlí, jak říkáš. Nevěřím, že všechno získá ten, kdo má nejvíc peněz a nevěřím, že Bůh není.
            Když jsem byl malý a chtěl jsem si s Tebou hrát, neměl jsi čas. Když jsem se bál tmy, smál ses mi, že jsem strašpytel. Když jsem se v noci budil hrůzou, nedovolil jsi mamince, aby mi nechala rozsvícenou lampičku.
            Objal jsi mě někdy? Políbil jsi mě někdy? Nevzpomínám si.
            Když jsem si stěžoval, že mi spolužáci ubližují, řekl jsi, že se mám prát. Když jsem řekl, že to neumím a že  to ani nechci umět, řekl jsi, že nejsem Tvůj syn.
            Zajímaly Tě jenom moje výsledky. Držel jsi mě v šachu svými penězi.
            Maminku jsi vyštval svým egoismem. Tvá milenka Tě nemiluje.  Její děti se Tě bojí. Tví podřízení Tě nenávidí a přátele nemáš.
            Přesto jsi mi dal to nejcennější - dar života. A já Ti za něj děkuji.
            Vím, že jsi to se mnou myslel dobře, ale dělal jsi to špatně. Tvůj otec byl stejně tvrdý jako jsi Ty. Ale já nechci, aby moje děti jednou trpěly stejně jako já. Proto odcházím za dívkou, která by se Ti nelíbila, protože nemá ani ambice ani majetek, ale která mě naučila milovat a která jednou naučí milovat i naše děti.
            Je to jen Tvoje volba, jestli zůstaneš až do smrti sám, nebo jestli chceš najít místo, kde Tvé srdce roztaje. Budeš nám kdykoliv vítán.

Tvůj milující syn

Muž složil list papíru. Vystoupil z auta, sundal si brýle, promnul oči, naučeným pohybem přihladil padnoucí oblek a odhodlaně vykročil. Prošel brankou a zaklepal na dveře. Uslyšel štěkot psa, dětské hlásky, a pak se dveře otevřely. Na prahu stál jeho syn - tak nepodobný a tak blízký zároveň. Usmál se a řekl: „Já jsem věděl, že se jednou vrátíš, tati. Vítej doma.“ A oba muži se poprvé v životě objali.