Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Stručný příběh Mgr. Ondřeje Kováče (nar. 1975), evangelického faráře ve Mšeně u Mělníka. Ondřej je výjimečným člověkem nejen proto, že je Róm a k tomu nevidomý. Je ženatý a má zdravého půlročního syna. Řídím se příslovím, vydej se na cestu a Bůh tě povede, začni dělat a Bůh ti pomůže. Avšak přísloví a hesla jsou jedna strana mince, a druhá strana nemá stejný nápis ani obraz.
Tak jako pro mne je zde (ve Mšeně) vše nové, jistě tak i pro ostatní, s nimiž se tu setkávám, jsem byl něco velice nového a neznámého. Lidé, kteří se navzájem mnoho neznají, uvažují o tom, jak ten druhý žije a chtěli by ho více poznat - jeho zvyky, chování a práci. Domnívám se, milí čtenáři, že mnohým bude vrtat v hlavě, jak takový slepý člověk žije a jak zvládá svou práci. Ale kvůli ostychu se nezeptají. A tak se pokusím vám alespoň na některé otázky odpovědět sám.
Narodil jsem se v Chomutově v chudé romské rodině jako zdravé dítě a ve třech letech jsem přestával vidět na levé oko a později i na pravé. Nikdo z lékařů mi neuměl pomoci. Prošel jsem od svých pěti let různými speciálními ústavy daleko od domova. V roce 1991 jsem nastoupil na střední školu mezi zdravé žáky, což bylo nezvyklé a pro mě velice náročné, ale o to byla tato zkušenost vzácnější.
Ve svých šestnácti letech jsem díky upřímným lidem s otevřeným srdcem a náručí pro každého bez rozdílu poznal výjimečnost Božího evangelia. A ve svých jednadvaceti letech jsem se rozhodl překonávat ještě těžší překážky při studiu evangelické teologie. Během náročného studia (nejen pro nevidomé) jsem si několikrát uvědomil, že jsem o některých překážkách ani netušil, jak budou obtížné. Se silou, kterou jsem dostával shůry a díky mým kamarádům, jsem na konci jako zázrakem absolvoval s vyznamenáním. Jsem pro svou službu vybaven vědomostmi, dokonalou technikou, která mi usnadňuje práci, a odvahou do všeho se pustit s plným nasazením. K psaní používám počítač vybavený hlasovým výstupem. Tak si píšu přípravy na bohoslužby či biblické hodiny. Ty si pak vytisknu buď na běžné tiskárně nebo na speciální tiskárně pro slepecké braillovo písmo. K počítači mám připojen scanner, s jehož pomocí čtu knihy, časopisy a jiné věci, pokud nejsou psané rukopisem.
Někteří lidé se mohou obávat hovořit se mnou o mém postižení, aby se mě nějak nedotkli kvůli tomu, že nevidím. Přál bych si, abychom k sobě našli upřímný a otevřený vztah. Já jsem člověk, který svůj život umí brát i s humorem.
Při farářské službě mi jde o to předat všem kolem sebe vědomí důležitosti víry, která umožňuje žít v tomto světě a ukazuje na něco, co nás přesahuje. A také s otevřeným vidoucím srdcem a naslouchajícíma ušima přistupovat ke každému. Tak může druhý spatřit velikost Božího milosrdenství tak, jak jsem jej poznal já.
Pro odvahu je nutná víra a pro víru odvaha. Jak vy vidíte víru a odvahu slepého člověka mezi vámi nevím, ale snad si z toho víru či odvahu vezmete. Jedno i druhé je nevyhnutelné pro život.