Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Pohled na homosexualitu z praxe, tedy očima duchovního pastýře, který má před sebou konkrétní jednotlivce a jejich životy. Co odpovědět? Odpověď Daniela Ženatého, evangelického faráře v Pardubicích.

Už je to několik let. Byl podzimní podvečer. Přede dveřmi evangelické fary se choulí uplakaná žena a rozpačitý muž. Můžeme dál? Samozřejmě. Pojďte. Znám je od vidění. Manželé středního věku. Ona ze sebe souká, pane faráři, naše sedmnáctiletá dcera nám řekla, že je homosexuálně orientována. On se dívá na zem. Otázka přijde po chvíli. Ona se ptá - má ji Bůh rád? Může být spasena? Ticho. Co jsem přesně odpověděl, už nevím. Asi jsem koktal, ano, jistě, proč ne?

Otázky spojené s homosexualitou nejsou módní záležitostí. Existovaly i dříve. Byly však zasuté pod roušku něčeho, o čem se nemluví. Dnešní děti jsou otevřenější a pravdivější vůči svým rodičům, než v generacích předchozích. Díky za to. Proto řeknou svým rodičům i to, co jejich rodiče svým rodičům neměli odvahu povědět. A tak většinou právě rodiče a prarodiče přicházejí a vnášejí do farních kanceláří a křesťanských myslí otázku. Má homosexuály Bůh rád? Co s tím, křesťane?

Křesťané se snaží odpovědět. Moje církev, Českobratrská církev evangelická, se problematice homosexuality věnuje od poloviny devadesátých let minulého století. Studovala dokumenty evangelických církví, především německých. Synod, vrcholné shromáždění naší církve, přijal usnesení, abychom s porozuměním přijímali spoluobčany s homosexuální orientací jako své bližní. To bylo v roce 2000. A Spolek evangelických kazatelů, jehož členy je přes dvě stě farářek a farářů evangelické církve, přijal na valné hromadě v lednu tohoto roku usnesení, v němž vyjadřuje podporu institutu registrovaného partnerství.
A odborníci z řad teologů a lékařů vypracovali obsáhlý dokument „Problematika homosexuálních vztahů“.

Co na to tedy Bible? Často zmiňovaný text v argumentaci proti homosexualitě je 19. kapitola knihy Genesis. Cizinec Lot bydlící v Sodomě přijal tři hosty. Před Lotovými dveřmi se srotil dav sodomských mužů a křičí, „ kde máš ty muže, kteří k tobě v noci přišli? Vyveď nám je, abychom je poznali ...“ Abychom je znásilnili. Sodomští muži chtějí užít sexualitu jako nástroj násilí. To nemá nic společného s láskou a dlouhodobým vztahem člověka k člověku. Nic s hetero nebo homosexualitou. Nejde o vztah. Nemá to nic společného s intimitou a důvěrou. To není touha zcela se druhému vydat, aby poznal, kdo jsem, protože v našem vztahu přece není nutné nic tajit.

Sex slouží v příběhu o Sodomě jako nástroj zla. Nástroj strašné touhy druhého zranit. Pošpinit. Ublížit mu tak, aby se z toho nevzpamatoval po celý život. Znásilnění je snad nejhorší formou lidského ponížení. Zničení zevnitř. Znásilněné ženy, znásilnění muži, to nemá nic společného s láskou k opačnému pohlaví, ani ke stejnému pohlaví. To je opak lásky. To je zlo.

O něm, o zlu, vypráví sodomský příběh. Dav mužů před Lotovým domem. Muži mladí i staří. Křičí, jen se třesou. Chtějí někoho hrozně ponížit. Možná už k tomu nebyla dlouho pořádná příležitost. A cizinec je vhodný objekt. Ostatně, ten, který cizince hostí, Lot, je tady také cizincem, tak co.

A tak tam ti násilníci stáli, vlastně stále stojí. V Sodomě, v Haliči, v městech a městečkách Čech a Moravy, Evropy a volali, ty sviňský Žide, vyjdi ven, vylez, a taky tvoje stará a děcka, máš přece hezký dcery. A máš-li zde něco pěkného, co by tě mohlo těšit, krásné předměty, něco uměleckého, rozbijeme, zničíme, zapálíme... Genesis, 19. kapitola, líčí zlo. Nepopisuje formy lidské sexuality, ani je nehodnotí.

Věřím, že homosexuálně orientovaným lidem patří plně a nezkráceně Kristovo dílo. Že jejich lidská důstojnost není jejich orientací nijak dotčena. Že sexualita, ať homo nebo heterosexualita, není veličinou, která by rozhodovala o našem pohledu na člověka. Nerozhoduje o našem vztahu k Bohu. A věřím, že nerozhoduje ani o vztahu Boha k nám.

A registrované partnerství? Věřím, že vzkříšený Kristus nechce, abychom byli sami. Život se přece naplňuje ve vztahu k druhému člověku. Institut registrovaného partnerství může sloužit jako podpora takového vztahu. Že by manželský svazek byl jedinou možnou a myslitelnou formou lidského soužití, to nepotvrdí ani text Nového zákona.

Bible, církve, synody, dokumenty, faráři, to vše je důležité. Nejdůležitější je však pro křesťana Kristus. Ukřižovaný a vzkříšený. On vrací lidem ztracenou důstojnost. On vrací zpět do života ty, kdo stojí mimo. Obrací se k těm, které společnost vystrkuje od sebe pryč.

Věřím, že Kristus odklízí předsudky, dává odvahu odstranit bariery mezi lidmi, odpouští naši vinu, tedy vinu všech, bez rozdílu sexuální orientace. Činí tak proto, abychom mohli žít jedni s druhými, člověk s člověkem, v lásce a milosti. 

Daniel Ženatý, evangelický farář, Pardubice (otištěno v Lidových Novinách)
daniel.zenaty@tiscali.cz