Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Chtěl jsem trochu naštvat angolské marxisty. V Pelhřimově, kam jsem se přestěhoval ze Slovenska, mi už tehdejší komunistický režim umožnil navštěvovat bohoslužby...

Místo stromečku palmové listy (převzato z  www.infoservis.net )

Na faře v zapadlé obci Horní Vilémovice u Třebíče najdete vedle obrázků svatých také portréty světových fotbalistů nebo bubínky. Zdejší evangelický farář by navíc mohl chodit za Baltazara ze Tří králů. Leonardo Teca (31), který místní faru spravuje, totiž pochází z Angoly.

Když ti bylo patnáct let, tehdejší angolská vláda tě poslala do Československa studovat strojírenství. Jak jsi se pak stal farářem?

Chtěl jsem trochu naštvat angolské marxisty. V Pelhřimově, kam jsem se přestěhoval ze Slovenska, mi už tehdejší komunistický režim umožnil navštěvovat bohoslužby: s kamarády jsme jezdili za husitským farářem do Třebíče. Pak jsme v Pelhřimově objevili místního evangelického kazatele, který byl velmi otevřený a přijal nás. Měl pro nás pochopení - věděl, že my jako baptisté při eucharistii nepřijímáme víno, protože odmítáme alkohol, tak měl dva kalichy, v jednom měl víno, ve druhém šťávu pro nás. U něho jsem byl začleněn do sboru a pak jsem se i díky tomu dostal na evangelickou teologickou fakultu, kde jsem získal stipendium. Takže ta "moje" církev prostě vyplynula ze situace.

Jak se liší projev víry u angolských věřících a u těch českých? Když v Čechách přijdeš do běžného kostela, lidé sedí v lavici sami. Ale z Afriky známe záběry, kde se při mši drží celý kostel za ramena a tancuje.

Samozřejmě tu není ten africký temperament, ale už jsem si zvykl. Výjimečně si někde při nějakém setkání nebo bohoslužbě zabubnuju a zazpívám v rodném jazyce, ale nevnucuju se, vím, že jsou tu lidé zvyklí na varhany. U nás není takový spěch a lidé si najdou čas pro sbor. Ten charakter víry v Angole je prostě dán kulturou: je tam víc věřících, kostely jsou menší, takže tam ani nejde, aby někdo seděl v rohu. V Angole bych měl určitě větší sbor, tady mám zapsáno dvě stě osmdesát členů, ale na běžné bohoslužby chodí necelá pětina.

Necítíš se trochu izolovaný, když jsi tady na venkově jediný Afričan? Třeba v Praze bys měl možnost potkávat víc svých krajanů.

Izolace to je i není. Já mám výhodu v tom, že když jsem studoval v Praze, tak jsem se seznámil se spoustou kamarádů - nejen afrických, ale i českých. A protože jsem docela komunikativní, tak se stávalo, že jsem třeba kvůli různým setkáním s kamarády měl i problém se připravit na zkoušky, ale naštěstí jsem se naučil vstávat hodně brzo ráno. Tady je naopak výhoda, že tu nemám tolik kamarádů, protože mám dost práce ve sboru. Ale když už si udělám čas pro sebe, tak se rád sejdu s kamarády a nestěžuji si, když se chci vidět s někým, tak je pozvu k sobě, o Vánocích nebudu na faře sám.

Jak tu trávíš Vánoce?

Na Štědrý den mě vždycky pozve nějaká rodina a zvou mě i na Boží hod, ale to už musím s díky odmítnout, protože to chci slavit tak trochu po angolsku, takže zůstanu na faře. Jídlo si udělám nějaké angolské, je to pro mě slavnostní den. Dárky od kamarádů rozbaluji až na Boží hod, ne na Štědrý den.

Jak se slaví Vánoce v Angole, jaké jsou hlavní rozdíly oproti Česku?

Katolíci a baptisté mívají noční bohoslužby, ty začínají zhruba před jedenáctou a jak se blíží půlnoc, tak většinou vrcholí nějaká divadelní hra, která má vánoční tematiku. Evangelíci si třeba vybírají každý rok jiné téma, takže ta hra nemusí být přímo vánoční, ale většinou i u nich se zobrazuje především narození Krista.

Kapra u nás nemáme a místo stromečků máme palmové listy. Vánoční jídlo se dělá podle jednotlivých oblastí země - třeba v metropoli Luandě jsou lidé zvyklí na ryby. Všude se vaří něco svátečního. Na venkově je navíc tradice, že si každý připraví něco svého a sousedé si pak své "výtvory" vzájemně vyměňují - tak se stává, že člověk mívá doma třeba čtyři různé druhy jídla.

V Angole se hlavní rodinná oslava koná až na Boží hod. Ten pro věřící začíná ranní bohoslužbou. Na venkově se ještě udržuje zvyk, že věřící z kostela obejdou celou oblast a zastavují se u každého domu, zaklepají, ale někdy ani nemusí, protože průvod zpívá, takže ho lidé slyší. Pořádá se tak sbírka: každý, kdo se s průvodem setká, dá, co může, někdo třeba plody, co pěstuje, arašídy, jiný zase vejce, zkrátka cokoli. Vybrané prostředky jdou na sbor, kde se pak rozdělí potřebným, peníze zůstanou ve sboru.

A Vánoce jsou asi v Angole méně materiální a ne tak konzumní.

Ano, dá se to tak říct. Tam je třeba běžné, že rodina pozve někoho, o němž ví, že nemá ke komu jít anebo kde přespat, na oběd a slaví svátek společně. V Angole sice není dárků tolik, ale i chudí lidé, kteří celý rok nic nemají, se snaží něco na Vánoce našetřit a nějak je slavit. V Čechách je ten konzum dnes větší, už i děti píšou Ježíškovi, že chtějí mobil, protože je to v módě. U nás si to nedovedu představit. Ale to je dané spíš tím, že africká společnost na to nemá prostředky. Teprve kdyby na to měla, tak by se to dalo srovnat.

U nás jsou také soudržnější rodiny, projevuje se to i o Vánocích - nejen že rodiny přijímají chudé, ale o Vánocích se všichni navštěvují. V Česku to sice taky funguje, ale v Angole se navštěvujeme víc, nejen o Vánocích.

Ptal se Jan Mazanec

Se souhlasem: Infoservis společnosti Člověk v tísni při České televizi, o.p.s.
Za podpory Open Society Fund Praha, Nadace rozvoje občanské společnosti a Charles S. Mott Foundation
Publikování nebo šíření obsahu bez předchozího souhlasu  Infoservisu není dovoleno.