Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Nosiči si říkají, konečně se jdou vykoupat, kdo je tu má v tom vedru pořád tahat. Jenomže oba nosiči se jen diví, neboť vidí zvláštní podívanou. Zvláštní koupání je to. Jejich pán se ponoří do vody a Filip na něj vodu lije a říká něco, že je nyní Božím dítětem. A dvořan na to řekne Amen. To je zvláštní koupání, říkají si nosiči. Ti dva se teda našli.

 Nejdůležitější na tomto podobenství jsou bohatcova vrata – zavřená vrata. Vrata, která oddělují svět dostatku a svět bídy; vrata, která na jedné straně pečují o tučně klidné svědomí a na té druhé udržují hořkost a žal. A přitom vrata nejsou barikádou, nejsou neprůchodná. Dají se otevřít.

V tom kostelním stromu můžeme spatřovat sebe, naši savost, ale i ochotu dávat ovoce. Ten strom je ale znázorněn i tak, že v něm můžeme spatřovat kříž, díky kterému máme život, máme mízu. Proutek Jišajův, ten Boží kmen vstal ze smrti, žije, aby stále dodával životní mízu.

A přesto: Ježíš přichází zavřenými dveřmi. Bůh nečeká, až otevřeme. To by se načekal. Bůh jedná. Bůh přichází. I přes zavřené dveře, i přes naše umně vystavěné barikády. Bůh přichází přes zavřené dveře našich srdcí a otevírá je sám zevnitř. (kázání Petra Galluse, faráře v Sázavě na Svatodušní neděli)

„Když něco můžeš získat, tak to získej hned a na nic nečekej.“   To druhé pokušení zní: „ Když je Bůh všemocný, vždycky tě zachrání, když tě miluje. Aspoň to o sobě neustále tvrdí.“ A to třetí pokušení zní: „Dám ti všechno  to, co si ve skrytu přeješ, i nejtajnější přání, co ani nedovedeš vyslovit.“

Maličcí jsou ti, kteří právě pod těmi břemeny si uvědomí pokoru a své meze. Ti kteří si svou životní káru nechtějí tlačit sami, ale s dětskou důvěrou se obrací k Ježíši Kristu. Však on zve: „pojďte ke mě všichni, kdo se namáháte jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout.“

kázání Jana Johny Širokého ze 9.4.08, na které mnozí rádí vzpomínáte. Nyní jej máte k přečtení i na stránkách.

Apoštol Pavel Ježíšovu smrt přirovnává k situaci člověka, který předtím než zemřel, sepsal závěť. To první a nejdůležitější, co tímto přirovnáním apoštol říká: Zůstavitel Ježíš má na srdci blaho těch, kteří tu zůstanou.

tentokrát uskutečněná v evangelickém kostele pro velice zimní počasí (k Jelení studánce půjdeme snad jindy)

Jsme jako hlína v rukou hrnčíře. Jsme v dobrých rukou, i když ty ruce někdy nepříjemně tlačí, tisknou, hnětou, tvarují a ničí a zase tvarují. Záleží mu na nás. I když je hrnčíř důležitější než hlína. A než hlína je důležitější i hliněná nádoba. Ač jsme jenom prach a hlína, nejsme mu lhostejní.