Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Jak by si podle konfirmandů poradil bulvární tisk se zprávou o narození Ježíše Krista se dozvíte v plátku Fičák !! a ve Zbytovském tisku.

Častokrát jsem zažil, že někdo chtěl vysvětlit, jak se to s tou biblí vlastně má. Ne vždy si jsem si ale jist, z jakého důvodu jsem žádán. Aby se zájemce o vysvětlení tomu vysmál; aby se se mnou začal přít; aby si potvrdil jen své tušení... ?

Abram tedy není nositelem nového poslání, není první kapitolou ve svědectví víry, jak se často uvádí. Je tím, který nalézá opuštěné a zašantročené, který opouští neznabožský luxus, duchovní polovičatost a naslouchání Hospodinu jen na půl ucha.

Jak se vám zde v Krupé líbí, pane faráři? Tuto otázku slýchávám stále nejčastěji, přestože s manželkou mezi Vámi žijeme již dva roky.

Možná jste vy, děti, se někdy ptali rodičů, jak vlastně děti vznikají. Asi si vzpomínáte, jak se rodiče začervenali, chvíli se zasnili a pak začali trochu koktavě vyprávět něco o motoru a klice...

Čím se baví mládež na svých schůzkách při zábavných programech? Třeba psaním příběhu, kdy každý řekne jedno slovo...

Což takhle vypravit medovou misi do Iráku v čele s rytířem Pú z Medvídkova, Králíčkem, Prasátkem, Ijáčkem a dalšími? Otázkou je, kdo by je vyslal.

Tam, kde jsme předtím Boha nacházeli, kde jsme se s ním setkávali, kde jsme cítili jeho vanutí, kde jsme s ním hovořili, tam může někdy být ticho a prázdno. Neříká se v tomto kraji, že když je bezvětří, že je ticho? Bůh někdy mlčí a my musíme umět připustit si jeho odloučení – Boží ticho.

A Bůh odpověděl: 'Kdykoliv. Jsem tu čtyřiadvacet hodin denně. Jen se zeptej a já ti odpovím.'

Problémem není to, že by vrchní patra věže dosahovaly k Božímu balkónu jeho obláčkového paláce, nebo že by člověk svou věží zacláněl Bohu výhled z vševidoucího okénka. Vážnější je obava: s člověkem už nebude řeč. Bude tak příšerně nafoukaný a spokojený sám se sebou, že s Hospodinem přestane žít...