Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Úvodní zamyšlení

Lidé mají někdy pocit, že bohoslužbami musí sloužit Bohu. Moc se jim pak do toho nechce. To se ví, že modlitbami, zpěvem a svátostmi Pánu Bohu moc neposloužíme. Ono je to naopak. Bohoslužba je služba Pána Boha nám, lidem. Abychom v neděli, ve sváteční den, kdy má práce utichnout, mohli se zastavit, popřemýšlet, srovnat si v sobě uplynulý týden. Ten pak Hospodinu předložit a žádat o povzbuzení a radu, jak dál. Poděkovat za to, z čeho mi bylo dáno radovat se a prosit za to, co se nepovedlo.  Prosit za to, co je před námi a především prosit za druhé, kteří si nežijí tak dobře, jak je nám dáno. Bůh o bohoslužbách nabízí ku pomoci modlitby, slyšení jeho slova, množství krásných písní, slavení křtu a Večeře Páně (eucharistie), a také společné sdílení, setkání a rozhovory po bohoslužbách. Je také mnoho těch, kteří přichází zejména pro požehnání. Teprve po návštěvě bohoslužeb můžeme s plným vědomím začít přemýšlet o tom, jak Bohu sloužit, protože jsme mohli na sobě zakusit službu Boží - Bohoslužbu.

Bohoslužby jsou pro život našeho sboru vždy tím nejdůležitějším setkáním v týdnu. Setkávají se při nich všechny generace a skupinky. Prostor vždy mají děti, které po druhé písni odcházejí na nedělku. Tam si vyprávějí biblický příběh, kreslí a vybarvují, zpívají, hrají hry a dovádějí. Vždy první neděli v měsíci konáme rodinné bohoslužby, které jsou určeny pro děti s dospělými. Kázání je řečeno tak, aby mu rozuměli i dospělí :-)

Bohoslužby v našem sboru mají vzhledem k jeho téměř dvousetleté tradici spíše reformovaný ráz (ze švýcarské větve reformace). Uvědomujeme si ale, že evangelická tradice je pestrá, zahrnuje v sobě jak luterství (německá větev reformace) tak i evangelikální směry (severoamerické snahy o reformu). To se na našich bohoslužbách také odráží. Podoba bohoslužeb není dána "navěky", jejich podobu upravuje staršovstvo sboru. Stále na nich pracujeme, vylepšujeme, prohlubujeme a to je dobře. K lepšímu pochopení pořadu bohoslužeb si společně projděme všechny jeho části.

Průvodce bohoslužbami

Přivítání, pozdrav : zde od začátku musí zaznít, že nejsme spolkem včelařů, ani že nejsme na nějakém náboženském varieté. Proto ten, kdo vede bohoslužby (většinou farář) zdraví biblickým pozdravem, např.: „Milost Vám a pokoj od Boha Otce našeho a Pána Ježíše Krista.“ Tento pozdrav je v tradici církve již od samého počátku, protože v tom pozdravu je nám přáno vše podstatné: milost a pokoj. Také zde většinou zazní na úvod úryvek z nějakého žalmu. I to je nejstarší tradicí církve. Tento úryvek má připomenout rozhovor Izraelského lidu s Hospodinem, jejich tužby a splněná přání. Výběr žalmového úvodu má být zároveň takovým palcovým titulkem nad celými bohoslužbami, jaké budou mít téma (např. odpuštění, uzdravení, hledání, moudrost, útěcha).

1. píseň: bývá to většinou zpívaný žalm. V evangelickém zpěvníku máme poklad v tzv. „ženevském žaltáři“. Je zde zhudebněno všech 150 biblických žalmů, které se zpívaly v reformované Ženevě. Melodie se někomu mohou zdát nezpěvné. Avšak, když se je naučíme zpívat, poznáváme, že je tomu naopak. Melodie jsou veskrze renesanční, které si lidé zpívaly každý den. Jsou vybrány z milostných písní, lidových a každodenních. Občas také si někdo posteskne, že jsou žalmy dlouhé. Když je ale zpíváme jako modlitbu, nikdy nemohou být dlouhé dostatečně :-)

Vstupní modlitba : má především začít vděčností, že jsme na světě a že se můžeme scházet v Kristově jménu. Zbožnost je především vděčnost, a to nahlas vyjádřená a vyznaná. Ve vstupní modlitbě však také musí zaznít to, že je potřeba si především zamést před vlastním prahem. Za uplynulý týden si v sobě neseme některá zklamání, selhání i viny a ty můžeme Bohu předložit a prosit o odpuštění. V této modlitbě také prosíme o Ducha svatého. O tu mocnou „Boží sílu“, která nás k Hospodinu přibližuje, dává nám nejen slyšet, ale i naslouchat a přijímat Boží slovo a vedení. Prosíme o jeho přítomnost, která nás bohoslužbami provede.

První čtení : je vybráno jako příprava k biblickému textu pro kázání. Má udržet a rozvíjet téma nedělních bohoslužeb. Pokud je kázání na Nový zákon, pak čtení je většinou ze Starého zákona a obráceně. Vstupní modlitba a čtení (stejně jako přímluvné modlitby) jsou vhodnou příležitostí pro zapojení všech členů sboru. Bohoslužby nejsou one-man-show, ale jsou dílem všech. Slovo liturgie je totiž z řečtiny a znamená „dílo lidu“.

2. píseň: navazuje na první čtení, zpíváme v ní prosby o dar Ducha, abychom se mohli plně vnitřně soustředit na zvěstování evangelia.  Často bývá s kytarou, neboť po této písni děti zpravidla odcházejí na nedělku.

Základ kázání: tedy text na který se bude kázat. Zde je dobré se plně soustředit a není špatné si s sebou brát na bohoslužby bibli, kterou otevíráme společně.

Kázání: má především zvěstovat evangelium (z řečtiny dobrá zpráva) – zprávu o Boží lásce a milosrdenství. Kázání má prakticky promlouvat do našeho života, má ale také rozšířit životní obzory. Kázání není moralizováním (o praxi), ale též pro orientaci křesťana ve světě. Kázání má sloužit jako nadhled nad světem, mnou a sborem. Onen nadhled nám propůjčuje Pán Bůh a my jsme mu za to srdečně vděční. Na konci kázání, jako naše odpověď někdy zazní krátká modlitba (vyznání, poděkování, prosba).

3. píseň: touto písní odpovídáme na zvěstování dobrých zpráv.

Ohlášky: někdo si občas posteskne, že jsou dlouhé. Je to ale dobře. V první církvi sloužily k četbě pozdravů, dopisů (zvl. apoštola Pavla), byly to zprávy v pravém slova smyslu – co se ve světě děje, za co se třeba modlit, komu je potřeba pomoci. Dnes jsou ohlášky spíše informacemi o životě sboru v nejbližších dnech, o pozvánkách a plánovaných akcích. Ohlášky mají na starosti presbyteři sboru.

Přímluvné modlitby: zde mají mít bohoslužby vyvrcholení. Téma bohoslužeb vyplyne v konkrétní přímluvy zejm. za druhé lidi, za svět a i za nás jako jednotlivce ale i sbor. V našem sboru většinou na vyřčené přímluvy a prosby ostatní odpovídají prosbou: „Pane smiluj se“. Náměty na přímluvy můžete psát na našich stránkách v sekci "Přímluvy", můžete je během bohoslužeb psát do sešitu na přímluvné modlitby, který koluje kostelem.

4. píseň: tu jsme zařadili teprve nedávno a tím se stalo, že více jak polovinu času bohoslužeb zpíváme. Jsme ale rádi, protože zpíváme rádi a z různých zpěvníků (evangelický - tzv. ézetko, dodatek – tzv. žlutý, Svítá pro mládež). Doprovod není jen klávesový (varhanní), ale i na nástroje, které rozvíjejí společný zpěv (strunné, dechové nástroje).

Poslání: poslední biblické čtení (čtvrté) nás má praktickou radou vyslat opět „do světa“. Navazuje na kázání a ostatní čtení. Jsou většinou vybírána z epištol, které jsou psány pro praktický život ve víře.

Požehnání: pro někoho „sladká tečka“, pro někoho „mašlička na bohoslužbách“, pro někoho hlavní důvod účasti na nich. Požehnání je zaslíbení ochrany a Božího vedení do dalšího týdne. Požehnání je ujištěním, že to, co se říká, se i děje a bude se dít. Slova požehnání jsou vybrána z bible, nebo jsou vyčtena z knih (zejm. stará irská požehnání) nebo jsou napsána vždy na konkrétní bohoslužby.

5. píseň: je uzavřením, poděkováním, závěrečnou prosbou, výhledem k Božímu království. Krátká a zpěvná.

Svátosti: křest a Večeře Páně jsou vysluhovány během bohoslužeb. Jejich pořad je pak mírně pozměněn. „Svátosti jsou viditelným znamením neviditelného Boha.“ (sv. Augustin). Jsou mostem mezi naším a Božím světem. Vše ostatní při bohoslužbách může vykonávat kdokoliv ze sboru, ke svátostem (pro jejich řádné vykonávání) je ordinován farář či presbyter nebo diakon. Večeři Páně slavíme minimálně 7x ročně, ale chceme ještě častěji. Na ní jsou zváni všichni bez ohledu na typ křesťanského vyznání či církevní příslušnosti. Při vysluhování stojíme v kruhu, zpíváme písně. Děti a nepokřtění jsou do kruhu zváni též a dostávají požehnání.

Tolik malý průvodce bohoslužbami našeho sboru. Na bohoslužby jste srdečně zváni všichni, milí čtenáři. Každý týden, každá neděle je vhodnou příležitostí nechat si společně Pánem Bohem posloužit.  Kázání najdete v jiné rubrice. Jsou určena všem, kteří z jakýchkoliv důvodů nemohli přijít. Jsou určena k volnému šíření a jako inspirace pro kázání jiná, zvláště pro "farářské sobotní noci":-)

Mistřííí, mistřííí, Pavle ty jsi učiněný bůh. K nám sestoupili snad přímo bohové. Začali Pavla nosit na rukou, před Barnabášem se skláněli až k zemi. Dokonce přivedli zvířata aby je obětovali před svými „novými bohy“. A pak začali před Pavlem a Barnabášem poskakovat a volali: „Kdo neskáče není Pavel, hop, hop, hop.

... po nemocničních vraždách v Havlíčkově Brodě. Zde naleznete, milí čtenáři, celý pořad bohoslužeb vč. kázání a modliteb. Bohoslužba byla uspořádaná v kostele sv. Rodiny, 4.1.2007, přesně měsíc a den po zveřejnění šokujících informací

Když se nám před rokem narodila Klaudie, pak se v mém nitru rozhostil zvláštní pokoj. Vše bylo tiché a klidné. Měl jsem pocit, že celý svět by chtěl naslouchat jen jejímu breku, neboť v tu chvíli nebylo nic důležitějšího. Čas se na chvíli zastavil a v tu chvíli jsem poznal svět, přírodu, Stvoření, všechno kolem sebe jako tajuplně krásné.

Jak tak čtu o zpívajícím nebeském zástupu, jak andělé zpívají pastýřům chvalozpěv, dovedu si představit, že v nebi mají nejen andělský sbor pěvecký, ale i farní a také andělskou radu starších - staršovstvo. Andělé v nebi byli totiž pověřeni, aby provedli plán na záchranu lidí...

Vybaví se mi náhle utnutý život člověka vzrostlého, váženého, duchovně vyzrálého – jako strom, který desítky let odolal všem nárazům vichřic a větrů; strom, který přesto někdo utnul a zbavil života. Letos se mi tento obraz prolnul s nemocničními vraždami v našem městě. O kolika takových stromech jsme slyšeli a možná ještě uslyšíme?

Svíce solidarity

Faráři a duchovní církví v Havlíčkově Brodě a okolí prosí občany, kterým nemocniční vraždy v havlíčkobrodské nemocnici nejsou lhostejné, aby se k nám připojili štědrovečerním zapálení svíce.

Letošní advent je poněkud děsivý. S každou zapálenou svící na adventním věnci jakoby přibývá počet obětí „nemocničního vraha, českého Mengeleho“. Nemocným lidem „ředit“ krev a tudíž život, jak hrozivě symbolické.

Sami dobře víme, že šupinky nepřináší štěstí ale roztoče, že Ježíšek nenosí ani dárky, ani stromeček. Ježíšek přináší něco mnohem většího a trvalejšího: Slepí vidí, chromí chodí...

Pouta máme když sedíme v žaláři, v temné kobce, ve vězení. Ale často také říkáme, že jsme svázaní, že nejsme svobodní, nějak uvěznění – ale vevnitř v srdci. Naše duše je spoutaná a svázaná. Nic se nám nedaří, všechny stíny, strachy a beznaděje nás dohánějí, šlapou na paty.