Českobratrská Církev
Evangelická
Horní Krupá a Havlíčkův Brod

Sami dobře víme, že šupinky nepřináší štěstí ale roztoče, že Ježíšek nenosí ani dárky, ani stromeček. Ježíšek přináší něco mnohem většího a trvalejšího: Slepí vidí, chromí chodí...

Pouta máme když sedíme v žaláři, v temné kobce, ve vězení. Ale často také říkáme, že jsme svázaní, že nejsme svobodní, nějak uvěznění – ale vevnitř v srdci. Naše duše je spoutaná a svázaná. Nic se nám nedaří, všechny stíny, strachy a beznaděje nás dohánějí, šlapou na paty.

A odtud možná pramení naše různá porevoluční zklamání, když jsme do sametové revoluce, do svých „sametových elit“ vkládali naděje, že státníci v této zemi neopraví jen silnice a další věci, ale že budou opravovat především „duši národa“.

Šimon byl mocný člověk, byl to mág, kouzelník a také léčitel. Všichni lidé z něj byli paf, jak dokázal všechny uvádět v úžas. Dovedl najít lidem ty nejvážnější nemoci a také je hned dokázal vyléčit. Všichni říkali, jak je veliký a úžasný. Není ta jeho moc přímo božská? Není to snad polobůh?

Je možné, že lidé v zastávce Korint se do řádu světa ponořili až příliš. Z čekárny si učinili konečnou stanici. Apoštol proto přikládá ucho ke kolejišti a burcuje ostatní před blížícím se Božím vlakem, i když se pak zjistí, že to byla třeba drezína.

Uvažovat o tom všem, rozpomínat se na to, vyprávět o tom - to je dost práce na celý život. A dost naděje pro celý život, aby ten život smysl neztratil, ale našel.

Milí přátelé, zkuste někdy dát dětem v nedělní škole hádanku: Kdo je to; je nádherný, v bílém rouchu s krásnými vlasy a mluví k lidem laskavě a vlídně? Většina dětí se rozzáří a řekne: Pán Ježíš!

Přiznám se, že mi vždy byla cizí představa připodobňující svět ke stroji nebo hodinám, přičemž Bůh je jen prvním hybatelem, hodinářem, který z nedělní lenošky sleduje své dílo.

Vždy, když slyším stesky nad světem, který spěje do záhuby, protože lidé přestávají budovat harmonické rodiny, musím se vnitřně smát. Máme tu historicky první rodinu. Co jsou Adamovi zač? Spíše Adam´s family...

Žít v jednotě a pokoře, znamená být kamínkem v jedné veliké mozaice. Mít v tom velikém obraze své nezastupitelné místo a přesto si nemyslet, že zrovna já jsem středem mozaiky.